Anna (42 let):

Měla být gymnastkou, teď se léčí.

Moje dcera závodně sportovala, ve dvanácti letech byla skvělá gymnastka a předvídali jí velkou budoucnost. Jenomže pak přišel úraz a nemilosrdný verdikt – skončit s vrcholovým sportem. Pro dceru znamenal vše, navíc díky němu byla v perfektní kondici, krásně štíhlá a po této zprávě se jí zhroutil svět. Začala víc jíst, málo se hýbat a to se projevilo na její postavě. Najednou se stáhla do sebe, s nikým se nechtěla bavit a vzpomínám, že jsem ji neviděla pravidelně jíst. Tehdy jsem si ale ničeho nevšimla. Když začala hubnout, ještě jsem ji chválila. Jenomže pak šla váha rapidně dolů. Ujišťovala mě, že je jí dobře a je spokojená. Já jí věřila – do té doby, než jsem ji náhodně uviděla v plavkách. Byla samá kost, trčela jí žebra, vypadala strašně. Hned jsem ji dovedla k doktorovi. Ukázalo se, že dcera má bulimii. Pokud vůbec něco snědla, hned to vyzvracela. Bohužel nechtěla pochopit, že s ní není něco v pořádku, takže spolupracovat nechtěla. Museli jsme ji dát na léčení. Teď je již tři měsíce doma, vypadá mno-hem lépe a snaží se jíst. Chodím s ní ale i na záchod – mám strach, aby se jí nemoc nevrátila. Je mi líto, že jsem jí tolik věřila a více si jí nevšímala…

Simona (45 let):

Našla jsem projímadla a viděla, jak zvrací…

Dcera nikdy nepatřila k nejhubenějším, ale vždy to brala s humorem. Jídlo měla ráda, nevadilo jí, že má nějaké to kilo navíc. Vše se změnilo, když se v šestnácti zamilovala. On jí řekl, že s tlusťoškami nechodí! Najednou začala míň jíst, vymlouvala se, že se najedla venku, ale mě to divné nebylo – rodinné obědy vždy spořádala do posledního sousta. To jsem ale nevěděla, že je pak utíká vyzvracet. Po nějaké době jsem si všimla, že zhubla. Byla jsem ráda, přece jen jí kila přebývala. Pak jsem v koupelně objevila projímadla a když jsem ji začala pozorovat, nachytala jsem ji párkrát, jak zvrací. Udeřila jsem na ni a dozvěděla se pravdu. Ovšem bulimie již byla v takovém stadiu, že se nedala zastavit. Pomohli nám doktoři, ale prý jsme přišli za pět minut dvanáct. Nyní dcera opět jí, ale už to není a nikdy asi nebude ta bezstarostná holka se smyslem pro humor jako dříve.

Bulimie
info

Bulimie

Karolína (49 let):

Neměla jsem na ni čas. Zemřela na bulimii.

Dceru jsem měla poměrně pozdě a je to mé jediné dítě. Je mi trapné, že to tak musím říct, ale pro mě vždy byla na prvním místě kariéra. V práci jsem byla od rána do večera a na dceru neměla čas. Bohužel ani manžel. Když skočila základku, poslali jsme ji do internátu. Jezdila domů na víkendy a vždy se najedla tolik, jakoby nic neměla celý týden. To jsem ale nevěděla, že je to pravda… Vídala jsem ji málo, a tak jsem si ani nevšimla, že hodně hubne. Vše vyvrcholilo tím, že jsem ji o jednom víkendu našla doma na zemi. V bezvědomí. Tehdy měla 39 kilo, jak jsem zjistila později. Vyděsila jsem se. Nevěděla jsem, že internát tak nenáviděla, že přes týden téměř nejedla a přejídala se jen doma. Odvezli ji do nemocnice, jenže už se ji nepodařilo zachránit. Zemřela na totální vyčerpání organismu – selhalo jí srdce. Dodnes si vyčítám, že jsem si jí víc nevšímala a dávala přednost práci. Nikdy si to neodpustím…

KAFE.cz zjistilo: Jak poznáte, že má dcera bulimii?

  • Často se záchvatovitě přejídá, pak trpí pocitem viny a jídlo vyzvrací. Může hubnout i díky užívání projímadel, hladovění či vyčerpávajícímu cvičení.
  • Často odbíhá na toaletu i během jídla.
  • Mívá špatnou náladu, je úzkostlivá, trpí depresemi.
  • Z častého zvracení mívá poškozené zuby a dásně, trpí bolestmi v ústech i krku, na tvářích může mít nateklé slinné žlázy.
  • Je unavená, dehydrovaná, má suchou pleť.
  • Mívá střevní potíže a bolesti břicha.
  • Objeví se poruchy menstruace, která často zcela vymizí.
  • Připadá si tlustá, stále se pozoruje v zrcadle, má strach z tloušťky.