Přímo k cíli
Tělo se nedá lehce ošálit, a tak když nefunguje správně, brání se. V cestě za početím tak stojí mnoho překážek, které musí nastávající rodiče překonat. Dědičné a genetické predispozice jsou dané a zvrátit je nelze, ale s obezitou se zatočit dá. Tělo s velkým podílem tuku, plné toxinů z nezdravého jídla a bez potřeby pohybu a energetického výdeje může pro plod jen těžko připravit na devět měsíců vlídné prostředí.
Problém
Americký pár nepatří mezi drobečky. Oba se jen těžko vejdou do dveří a způsob stravování odpovídá tamnímu standardu s častou návštěvou fast foodů a pitím slazených limonád. Když se rozhodli založit rodinu, netušili, kolik strastí, ponížení a tvrdé pravdy je čeká. Že jenom chtít nestačí, se přesvědčili velice brzy. Jeden negativní výsledek těhotenského testu střídal druhý, a tak začali postupně zkoušet různé tipy a babské rady. Nakonec ale stejně skončili v ordinaci u lékaře. Jeho verdikt byl jasný, stručný a krutý: "Zhubněte!" Doktorů obešli několik, ale vždycky odešli s nepořízenou a doporučením snížení tělesné hmotnosti. Nebylo zbytí.
Něco je špatně
Mimo lehký pohyb a rapidní změnu jídelníčku, do kterého se tajně vkradla zelenina, došlo na chirurgický zákrok. Po bypasu žaludku se ručička na váze sice rozeběhla směrem dolů, ale jen pár týdnů. Velice brzy se zastavila a ani nově nastavený režim ji znovu nerozhýbal. Něco v těle mladé ženy nefungovalo a ani lékaři nedokázali s jistotou určit, co by to mohlo být. Neztráceli čas a zapsali se jako čekatelé na adopci. Pár dnů na to zazvonil telefon a převrátil jim život naruby. Matka, která měla za tři měsíce rodit, musí podstoupit náročnou léčbu rakoviny a potřebuje pro své dítě rychle najít pěstouny, kteří se o jejího drobka alespoň na rok postarají. Došlo jim, že pokud na nabídku přistoupí, mohl by se následný proces adopce výrazně urychlit. Souhlasili a v naprosté euforii vyrazili nakoupit vše potřebné, co nedostanou od rodičů svěřeného prcka.
Je náš!
Když za pár dnů zazvonil telefon znovu a ozval se povědomý hlas, v očích se objevil strach, že ze všeho sešlo. Naopak. Čerstvá maminka porodila o více než dva měsíce dříve a vznesla nabídku, zda by si nechtěli jejího synka Ezru adoptovat a dát mu domov. Neváhali. Ze dne na den se "stali" rodiči. Okamžitě vyrazili do porodnice, aby se s novým členem rodiny seznámili. Byl tak maličký! Nevážil ani dva kilogramy, měl problémy s dýcháním a nemohl sám jíst a polykat. Kolem obličeje měl nataženou hadičku, která mu se vším pomáhala.
Když se plní dojmů vrátili domů, okamžitě zavolali svému právníkovi, aby do druhého dne sepsal smlouvu a zajistil svědky. Den co den chodili za svým synkem a trávili s ním každou volnou chvilku pozdě do noci. Když se zbavil všech přístrojů a dokázal sám fungovat, dýchat a jíst, dostal povolenku opustit oddělení nedonošenců. Z nemocnice vykročili pravou nohou a štěstí, které k nim v časech beznaděje přišlo jako blesk z čistého nebe, si užívají každý den.