Jak také můžete zkusit zhubnout, se dočtete v galerii.
Pan Michal ani jeho sestra si nejsou jisti, jak by se na jejich soukromé domácí léčení dívala oficiální medicína a úřady, proto nechtějí uveřejnit příjmení. Jinak však o svém „objevu“ hovoří s neskrývaným nadšením.
Klesne tlak i cholesterol
„Jak jsem se později dopídila, první s tou studií přišel seriózní a uznávaný americký časopis New Scientist,“ vysvětluje paní Milada. „Takže bylo jasné, že nejde o šarlatánství. Popisovali tam studii, při níž bylo obézním lidem každý měsíc odebíráno 300 až 500 mililitrů krve. Výsledky byly nečekaně dobré. Tak jsme si s bráchou řekli: jdeme do toho!“ „Hodně obézních lidí trpí souborem různých chorob, které nadváha vyvolává nebo zhoršuje,“ píše se v citované studii. Jde třeba o vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu či krevních cukrů. „Ve všech případech se zdravotní stav obézních lidí, jimž byla pravidelně odebírána krev, výrazně zlepšil. U těchto osob je také příznačné, že mají v krvi vysoký obsah železa. To prokazatelně odpovídá za řadu zdravotních potíží: například tučnění jater. Pokud ale člověku pravidelně odebíráme krev - v naší studii šlo v průměru o 470 mililitrů měsíčně - množství železa v krvi poklesne a trvá několik týdnů, než se zase dostane na původní úroveň. Jednoduchý zdravotní úkon proto může alespoň zčásti přispět ke zmírnění důsledků obezity. Navíc se člověk po odběru cítí lehčí, očištěný a spolu s podporou krvetvorby u něj probíhá i řada dalších blahodárných procesů,“ tvrdí studie.
„Snížený obsah železa v krvi zvyšuje imunitu člověka: právě železo je totiž nezbytné pro uchycení a rozvoj tak nebezpečných bakterií, jako je vůči antibiotikům rezistentní Staphylococcus aureus (způsobuje zápal plic, choroby krve, kostí apod.). Čím méně je v krvi železa, tím slabší je riziko nákazy,“ dodává k tomu profesor Eric Skaar z americké univerzity v Chicagu. „Můžeme s trochou nadsázky říct, že pouštění žilou bylo prostředkem k vyhladovění a zničení bakteriálních patogenů v době, kdy lidstvo ještě neznalo antibiotika.“
Ženy menstruují. Jaká nespravedlnost!
Jde o nejstarší známý lékařský úkon. Dochované doklady potvrzují, že je prováděn 3 000 let. Historikové ale soudí, že třeba v Indii byl zřejmě praktikován už před 6 000 lety, jen k tomu nejsou žádné důkazy. Proč lidé věří na první pohled nelogické úvaze, podle níž zbavení se části krve zlepší celkovou kondici organismu? Za to mohou pra-představy o fungování lidského těla. Jeho základem mají být čtyři tělní tekutiny (krev, hlen, černá žluč a žlutá žluč).
Pokud se ocitnou v nerovnováze, člověk onemocní. Léčba pak spočívá v obnovení rovnováhy. Obvykle se v těle diagnostikopřidali val přebytek krve, tudíž ranhojič (později jen lazebník) speciálním nožíkem lancetou, což je nejstarší lékařský nástroj světa, nařízl tepnu či žílu a odpustil požadované množství krve.
Další teorií podporující tuto praxi byla představa, že krev v těle neobíhá, nýbrž se vytvoří a zůstane na jednom místě, kde se časem zkazí. Proto bylo třeba tu „zkaženou“ pravidelně odstraňovat, aby nepřekážela nově se tvořící.
Slavný Hippokrates mimochodem považoval za nespravedlivé, že muž na rozdíl od ženy nemenstruuje. Tento proces, který podle něj upevňoval zdraví „odvodem zkažené krve“, proto mužům doporučoval uměle provádět alespoň jednou měsíčně.
Ve starověku vůbec měli vypečené léčebné metody. Pro „uvedení tělesných šťáv do rovnováhy“ předepisovali několikadenní zavěšení hlavou dolů, potápění ve studni, nucení ke zvracení či průjmům, hladovění, 300 dřepů denně, několikahodinový pobyt v sauně apod.
Z těch všech ale přežilo pouze pouštění žilou - asi proto, že v řadě případů opravdu mělo příznivý účinek. Byť někdy jen mimoděk (třeba snižováním vysokého tlaku krve).
Na splín si řež levou ruku
Pouštění žilou byla ve starověku velmi propracovaná „věda“. Hlavně slavný Galénos se jí usilovně věnoval. Podle něj totiž nebylo možné naříznout jen tak nějakou žílu. Místo řezu se řídilo především udávanou nemocí, ale i věkem pacienta, roční dobou, počasím apod. Židé k tomu dodali teorii dnů vhodných k těmto úkonům (podle pozice hvězd) a křesťané zavedli praxi, podle níž se řezalo v souladu se svátky světců majících příslušné choroby „v rezortu“. Své zvyklosti muslimové, kteří odtokem krve hlavně krotili horečku (o pouštění žilou se zmiňuje i Korán).
Galénos také spojil jednotlivé tělesné orgány s konkrétními žilami: třeba na potíže s játry bylo třeba upouštět krev z pravé ruky, při těžkém splínu zase z levé. Čím horší choroba, tím více krve se upouštělo. Do dějin vstoupil případ prvního amerického prezidenta George Washingtona, který se v roce 1799 nachladil při obhlídce svého statku. Léčil se potom tak radikálně, že si během deseti hodin nechal odebrat 3,75 l krve! To přirozeně nepřežil (na jednodolarové bankovce ale vypadá docela rozumně, že?).
Pouštěním krve se po 3 000 let léčilo úplně vše. Dokonce i krvácení z nosu nebo přílišná menstruace. Vrcholem ale zřejmě byla předamputační praxe. Pacientovi bylo v rámci příprav operace odebráno tolik životadárné tekutiny, kolik podle lékařova předpokladu obsahovala odnímaná končetina. Důvod? Aby v těle po amputaci nebylo krve „příliš“. To mohly přežít opravdu jen koňské nátury…
Proti cukrovce i bolestem zad
Všelék, na který přísahaly stovky generací učenců, se předmětem posměchu stal až počátkem 20. století. Z hlediska dějin ale ne nadlouho. Už pár desítek let po oficiálním zavržení prastaré metody přišla její opatrná rehabilitace. Roli v tom hrály i dobré pocity a dobrá zdravotní kondice pravidelných dárců krve (podle britských a finských statistik mají o polovinu méně infarktů než běžná populace).
Jsou totiž choroby, u nichž pouštění žilou pomáhá jako podpůrná léčba, a další, proti kterým působí jako dobrá prevence. Je známé, že menstruace chrání ženy před nemocemi srdce (velmi zjednodušeně řečeno). Podle výzkumu univerzity v americkém Vermontu má „menstruace lancetou“ stejný účinek i u mužů. Vědci zatím přesně nevědí proč, ale pouštění žilou příznivě působí také na tvorbu inzulinu, snižuje deprese a stres, pomáhá proti bolestem zad či kloubů, no prostě má řadu blahodárných účinků.
V mnoha zemích třetího světa od Indie přes Irák až po střední Afriku je tento zákrok pořád naprosto běžný. S velkým úspěchem je třeba používán u potápěčůlovců perel v Perském zálivu, kteří tráví na svých lodích čtvrt roku a vždy před vyplutím si jako prevenci nechají odpustit značné množství krve.
Do zemí rozvinutého světa se pouštění krve ve druhé polovině 20. století znovu začalo nenápadně vracet jako součást ajurvédské či tradiční čínské medicíny. Nešlo ovšem už o tak drastické způsoby, jako je naříznutí žíly nožem. Místo toho například léčitel udělal pacientovi na zádech, kde je nejméně citlivá kůže, několik mělkých krátkých řezů a přiložil na ně zařízení, jež za pomoci podtlaku odčerpalo potřebné množství krve. V Kalifornii mimochodem tohle pouštění žilou „na čínský způsob“ dosáhlo takového rozsahu, že místní úřady zavedly jeho regulaci (kurzy, zkoušky, licence).
Návrat hlavními dveřmi
Spousta lékařů dnes opatrně připouští, že na pravidelném mírném odvodu krve může něco být. „Snad že vybudí organismus, pročistí tělo, rozproudí krvetvorbu?“ říká dr. Jaromír Hanzálek, který se zabývá historií medicíny. Hlavními dveřmi se ovšem pouštění žilou do medicíny vrací v souvislosti s léčbou obezity. V USA nyní probíhá několik studií, které mají potvrdit jeho pozitivní účinky, aby mohlo být případně zavedeno do běžné praxe.
Kdoví - třeba se podobných blahodárných efektů prastarého záhadného úkonu najde ještě víc. A možná se vrátí i do našich končin.
PIJAVICE UŽ JSOU KAMARÁDKY
Přikládání pijavic bylo jeden čas v podobné pozici jako pouštění žilou. I když je ale oficiální medicína odsuzovala, například Josifu V. Stalinovi či Mao Ce-tungovi prý byly v posledních fázích jejich života pravidelně ordinovány! Vědci ovšem v pijavicích zjistili báječnou látku hirudin, která ředí krev - je dokonce účinnější než uměle vyráběný heparin. Skvělé proti infarktu a tvorbě krevních sraženin! Najednou jsme začali rozumět Indům používajícím pijavice dokonce i na léčbu hemoroidů. A Číňanům, kteří kromě živých pijavic ordinují i sušené (třeba proti trombózám). Že by se zvolna vracelo 19. století, kdy se v Evropě používaly stovky milionů pijavic ročně? Lékaři z ní tehdy vždy po použití vyždímali krev a nasadili ji novému pacientovi. Jinak by totiž získanou krev trávila až rok a čtvrt, přičemž by po celou tu dobu byla k nepotřebě.
MOŽNÁ SE JEŠTĚ BUDEME DIVIT, PROTI ČEMU VŠEMU POUŠTĚNÍ ŽILOU POMÁHÁ.
VĚDECKÉ STUDIE POTVRZUJÍ: PRAVIDELNÍ DÁRCI KRVE MAJÍ NIŽŠÍ RIZIKO INFARKTU.
ZVLÁŠTNÍ. ALE MŮŽE FUNGOVAT
* Na univerzitě ve švédském Göteborgu studují případ muže, jehož rakovinu vyléčilo pití mateřského mléka od jeho dcery. Zjistilo se, že opravdu obsahuje speciální látku, která usmrcuje rakovinové buňky! Byla nazvána hamlet (human alphalactalbumin made lethal to tumor cells).
* Kryogenické komory, tedy antisauny, v nichž teplota klesá až na -150 °C, jsou nejnovějším hitem wellnessových terapií. Jejich působení není dosud zcela prozkoumáno. Zdá se však, že účinně potlačují pocity bolesti a napomáhají při rehabilitacích.
* Mleté perly jsou starý čínský prostředek proti akné a vůbec na pěstění dobré pleti. Nyní vědci zjistili, že nejde jen o „trochu dražší pudr“ - perly prý skutečně obsahují látky, které napomáhají regeneraci kůže a potlačují její záněty.
* American Cancer Society vážně zkoumá několik studií, podle nichž lidská moč obsahuje protilátky proti většině chorob - od rakoviny po AIDS. Jak je to možné a jak mohou působit? Nikdo neví. Prý tam ale jsou. V Indii je ostatně pití vlastní moči tisíce let starou léčebnou metodou.