Kapradí dovede k pokladu

V dějinách lidstva patrně neexistuje oslavovanější den. Lidé bez rozdílu vyznání a místa pobytu jej považovali za magický. Věřili, že Bohové jim právě o slunovratu ukazují svou přívětivější tvář, že nadchází doba hojnosti a plodnosti. Většina rituálů je spojena s nejdelší nocí v roce, která se podle svátku Jana Křtitele jmenuje svatojánská noc. Odjakživa se věřilo, že během ní dochází k propojení světů. Že brána mezi nimi se na několik hodin otevře a ti, kteří si to zaslouží a najdou bájnou skrýš, se odnesou zlato a diamanty z pokladů, které ukrývá. Jen co se Slunce dotkne oblohy, se však brána uzavře. Kdo se nestihl vrátit zpět, dostane šanci až za rok.

Aby všichni měli možnost dokončit čarodějnické rituály, planou po celém světě ohně. Hledači pokladů, kterým osud přeje, najdou pomocníka v podobě kvetoucího kapradí. Jak věřili naši předkové, rozkvetlo o půlnoci a až do východu slunce vydávalo jasnou zlatou záři. Kdo byl vyvolený a kouzelný kvítek získal, rozuměl řeči stromů, skal i zvířat a díky tomu našel cestu k pokladu umístěném třeba v rozevřené skále. Mohl si však vzít jen to, co unesl. V případě, že se nechal přemoci hamižností, propadla jeho duše peklu. Aby došlo trestu i jeho tělo, o to se postaraly bludičky, které během svatojánské noci vydávají zvlášť silné světlo a hříšníka lákají, aby vstoupil do bezedné bažiny.

Slunovrat
  • je astronomický termín označující okamžik, kdy má Slunce vůči světovému rovníku největší (letní slunovrat), případně nejmenší (zimní slunovrat) deklinaci.
  • Dochází k němu v okamžiku, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího, popřípadě nejjižnějšího bodu své dráhy a ocitne se tak nad obratníkem Raka, nebo Kozoroha.
  • Červnový slunovrat nastává 20. až 22. června (datum je proměnlivé, letos nastane 21. června 2016 v 00:35 h) a v našich zeměpisných šířkách se jedná o letní slunovrat.
  • Na severním polárním kruhu se Slunce o půlnoci dotkne horizontu, aniž by zapadlo.
  • Na jižním polárním kruhu se dotkne horizontu v poledne, aniž by vůbec vyšlo, na jižním pólu probíhá polární noc.
  • Prosincový slunovrat bývá v rozmezí od 21. do 23. prosince. V našich zeměpisných šířkách se jedná o zimní slunovrat. Letos připadne na 21. prosince 2016 v 11:45 h.

Přidejte se k nám a oslavte s námi letní slunovrat!

Jak získat lásku o svatojánské noci

Člověk však touží nejenom po pokladu. Těm, kteří si chtějí přivolat věčnou lásku, je určena nejdelší noc v roce. Odnepaměti splétaly dívky vpředvečer svatého Jana křehké věnečky z devíti druhů kvítí. Zvláště vyhledávané byly devětsil, devaterník penízkový, májovník, kopretina, sedmikráska, třezalka a květy heřmánku. Věneček si pak, než usnuly, dávaly na hlavu. Vůně kouzelných bylinek jim přivodila sen, který zjevil, čí srdce na ně čeká.Pokud už měly jasno a toužily spíše po tom, aby svazek upevnily zplozením potomka, přišel na řadu ohňový rituál. Při něm ženy toužící po dítěti nejprve s věnečkem na hlavě tančily nahé kolem ohně. Věnce pak hromadně navlékaly na obří klacek symbolizující falus, který společně hodily do ohně. Podobného rituálu se běžně účastnily ženy z celé vesnice.

Nepřišel-li v noci vysvětlující sen, pomohly zázračné bylinky, které děvčata a půlnoci nasbírala a usušila na půdě. Babky kořenářky dobře věděly, jaký zájem bude o směs bylin nasbíraných na stráni během svatojánské noci. Čaj z nich uvařený měl magickou moc a nejeden chasník si po jeho požití odvedl dívku, která jej připravila, k oltáři. Stojí za to připomenout, že existuje seriózní průzkum farmaceutických firem, jenž dokazuje, že esence z bylin nasbíraných právě o svatojánské noci jsou silnější než z těch, které byly na stejném místě sebrány o týden či dva později. Možná za to může slunce, které ten den svítí nejdéle. Ale co když jsou za tím svatojánská kouzla?

Kdo vyháněl ledové obry?

A jak se slaví slunovrat jinde? Bulhaři věří, že ten, kdo při slunovratu spatří východ slunce, bude po celý rok kypět zdravím. Noc tráví spousta žen v lese při sbírání čarodějného koření. Východ slunce, pokud to jde, prožijí na pláži. Místní čarodějky se pak na loďkách vydávají na moře, aby se potápěly pro škeble a hvězdice, které jim slouží k velkolepým obřadům.

Ve Švédsku se ujalo svěcení tamních májek. Kmeny stromů jsou vztyčeny a na zvláštní konstrukci pověšeny nejenom fáborky, ale i květiny a plody ze zahrádek. Lidé v krojích tančí lidové tance a pojídají při tom speciální menu složené z nových brambor, dobře uleželých slanečků, kyselé smetany a tam, kde rostou, i z čerstvých jahod. Neprovdané dívky si upletou věneček ze sedmi či devíti různých květin a dávají je pod polštář, než jdou spát. Doufají, že se jim v noci bude zdát o tom, koho jim osud vyvolil.

Velká sfinga v Gíze upírá svůj kamenný zrak o slunovratu přímo do souhvězdí Lva

Vikingové zapalovali na břehu moře obří vatry, které měly odehnat zlé ledové obry. Moderní Dánové tzv. vodní rituál zjednodušili. Ohně zakládají nejenom na plážích, ale i na březích velkých řek. Kytici léčivých bylin vhazují do studánek, v nichž vyvěrají léčivé prameny. Na sv. Jana večer Dánové u velkých ohňů pijí, zpívají, tančí a upalují čarodějnice ze slámy a starých hadrů. Babky bylinkářky dodnes vyrážejí do lesů, aby nasbíraly koření na celoroční léčení neduhů.
Poláci slaví svatojánskou noc poměrně často na plážích. Muži se převlečou za piráty a dívky vhazují květiny a věnečky do vln Baltského moře. Světí se také léčivé prameny.

Francouzi upalovali kočky, Němci čarodějnice

Finové slaví svátek pojmenovaný po dávné bohyni Ukko Ukkon juhla především v přírodě. Celé rodiny vyrážejí k jezerům, kde grilují, udí ryby, které předtím vylovili, popíjejí a vyhánějí nemoci v oblíbených saunách. K tradicím patří i vztyčení májky.

V Irsku vstávají mladí farmáři ještě před východem slunce, aby nadojili čerstvé mléko a sesbírali čerstvou snůšku vajec. Z nich pak připravují nápoj na bázi vaječného koňaku. Společně s rodiči vytáhnou ven velké mosazné nádoby, do nichž buší, aby tak vyplašili zlé duchy.

Děsivý zvyk kdysi mívali Francouzi, kteří ve středověku upalovali ve velkém kočky. Pochytali je, přivázali na dřevěnou kládu podobnou šibenici a pověsili nad obří hranice, jež byly mnohdy postavené i v centru měst. „Mírumilovní křesťané“ se tak prý zbavovali ďábla, za jehož symbol byly kočky považovány. Vatry ve francouzských městech hoří dál, jen kočky se u nich tulí ke svým páníčkům a paničkám, kteří u sklenice dobrého vína klábosí se sousedy a čekají na východ slunce.

Němci si dodnes vyřizují o slunovratech účty s čarodějnicemi, zejména v oblasti pohoří Harz, kde se to jimi odjakživa jen hemžilo. Do ohňů kromě nich vhazují i hrsti sušených bylinek. Mladí pak přes vatry přeskakují. V horských oblastech hoří ohně až do svítání. Usazeni na stráních sledují tisíce poutníků východ slunce nad horskými hřebeny.

Úchvatná sluneční show

Slunovrat jako obrovská světelná show? Nepotřebujete k tomu moderní počítače a lasery, stačí, když se v pravý čas ocitnete na místě, které k pozorovatelským účelům vytvořili naši praprapředkové. Mohyla Newgrange v Irsku zdálky připomíná nafukovací halu se zelenou střechou. Jenže vznikla zhruba 3200 let před naším letopočtem, šest set let před tím, než došlo ke stavbě egyptských pyramid. Stavitelé, kteří ji v 17. století objevili při hledání vhodného kamene, se domnívali, že se jedná o jeskyni. Unikátní stavbu pak definitivně vykopal ze země v letech 1962–1975 archeolog Michael O´Kelly.

Vnitřek mohyly v Newgrange v Irsku osvětlí paprsky jen v den slunovratu

Doteď se nepodařilo zjistit, k čemu stavba o velikosti poloviny fotbalového hřiště vlastně sloužila. Byla snad krytým místem pro konání starověkých rituálů? Šlo o unikátní mauzoleum a pohřebiště pro horních deset tisíc? Nebo se jednalo o astrologickou observatoř sloužící k oslavě slunovratu? Poslednímu vysvětlení by napovídal fakt, že v období zimního slunovratu v 8.58 hodin dopoledne dovnitř pronikne paprsek slunečního světla, který na sedmnáct minut zázračně „rozsvítí“ tmu a umožní pohádkový pohled na kamenný strop, který nespojuje jediný kousek malty.

Velkými ctiteli slunovratu byli i Mayové. Na Pyramidě opeřeného draka vyvolává slunce zrakový vjem, jako by se had plazil od špičky až k patě posvátné stavby. Slunce oslavovali pochopitelně i egyptští stavitelé. Oči Velké sfingy míří jen v den slunovratu přímo do souhvězdí Lva.

Anglické Stonehenge se stalo vlajkovou lodí mezi stavbami, které měly oslavovat slunovrat

Patrně nejznámější stavbou spojenou se slunovratem je bájné Stonehenge v Jižní Anglii. Původně místo sloužilo pravděpodobně jako pohřebiště. Tehdy mělo podobu kruhového náspu obehnaného příkopem, jejž lemovalo 56 pohřebních jamek. Postupem času zde vznikly dva kruhy tvořené osmdesáti obrovskými kameny z šedomodrého pískovce, které se sem podle legendy dostaly jen díky magickým schopnostem Merlina, kouzelníka krále Artuše. Nakonec byly dovnitř umístěny trility složené ze dvou kolmo vztyčených kamenů spojených dalším kvádrem. Díky tomu se prý stalo Stonehenge patrně největší observatoří světa. I proto, že osa vnitřní stavby zřetelně směřuje k místu, kde v den letního slunovratu vychází slunce. Není divu, že sem každoročně v tomto období směřují kroky tisíců nadšenců, kteří chtějí sledovat úchvatnou sluneční show.

Když lev zakryje orlici

Ale i naši předkové stavěli objekty, na nichž se o slunovratu scházeli. Mezi prvními vznikaly rondely, které bychom mohli přirovnat k přírodním amfiteátrům. Ten, který se nachází v obci Byseň a je orientován k východu slunce o letním slunovratu, nabízí unikátní divadlo spojené s posvátnou horou Říp, ale hlavně s hradem Bezděz. Měsíc před a měsíc po slunovratu vychází slunce vždy v sedle Bezdězu. To vše viděno ze středu rondelu. Vychýlíme-li se, byť jen o pár metrů mimo, hrad ozářený sluncem z výhledu beze stopy zmizí. I v případě rondelu údajně jde o jakýsi druh astronomické observatoře, která měla přispět k přesnému označení letního slunovratu.

Staroměstskou Mosteckou věž zasvětil slunci Petr Parléř, dvorní stavitel Karla IV.

Jméno mistra mystické architektury Petra Parléře je dostatečně známé. Nejvýznamnější podpis hlavního stavitele Karla IV. v této souvislosti najdeme na staroměstské Mostecké věži, jíž se prochází na Karlův most. Až budete 21. června stát na Křižovnickém náměstí, zaměřte svou pozornost na úroveň druhého patra, kde pod nohama sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda objevíte sochu velkého lva. Jen jednou ročně, v poledne o letním slunovratu, vrhá stín na erb se svatováclavskou orlicí, který je pod ním. Pro jev se ustálil výraz slunovratové mystérium. O pár hodin později se pak vyplatí vyběhnout až na ochoz věže a podívat se směrem k chrámu sv. Víta. Jedna legenda říká, že paprsky zapadajícího slunce míří přímo do míst, kde jsou uloženy ostatky sv. Víta. Druhá verze se spíše kloní k tomu, že slunce osvětluje vnitřek svatováclavské kaple, kde spí věčným spánkem patron naší země svatý Václav.