Kde je mu konec?

17. ledna 1998 se rodině Nejedlých obrátil život naruby. Tehdy devítiletý Honzík se vydal do nedalekého domu za svým kamarádem, ale nikdy k němu nedošel a nikdy už se ani nevrátil domů. Obavy rodičů nabíraly na obrátkách. Zdržel se u kamaráda? Zapomněl? Zranil se ve skalách za domem? Spadl do Vltavy? Nic z toho se nepotvrdilo. A jeho osud není s jistotou znám dodnes.

Stopy

Ještě ten den večer, když nebyl Honzík k nalezení, se rodina obrátila na policii. Ta ale vzala vyšetřování za špatný konec a prověřovala rodiče kvůli podezření z únosu. Ztratila tak dva dny, které mohly být pro jeho nalezení klíčové. Do pátrání nasadily stovky policistů, vrtulníky s termovizí, psy, potápěče a tisíce dobrovolníků. Pročesávalo se okolí Barrandova, Motola i Podolí. Už ale bylo pozdě. Honzova o pět let mladší sestra si jasně vzpomíná na to, jak se její bratr ptal své maminky, může-li jít kamaráda ze sousedství navštívit. Venku pak ještě potkal známého lékaře, který se ho vyptával, kam má namířeno. Tam ale stopy po veselém klučinovi mizí.

Pedofil

Rodiče byli den ode dne zoufalejší a s pomocí příbuzných dali dohromady sto tisíc korun, které nabídli za stopu k nalezení Honzíka. Bez úspěchu. Ani navýšení částky na rovný milion, který jim poskytla žena ze sousedství mající peněz nazbyt, k dobrému konci nevedla.

Hojně se debatovalo o únosu pedofilem. Oblast Honzíkova bydliště byla těmito lidmi nechvalně proslulá. Ti často okukovali příchozí na podolský plavecký stadion. Tamní skupina se ale rozpadla krátce po tom, co byl bývalý moderátor BBC Chris Denning rok před chlapcovým zmizením zadržen.

S touto verzí ale hodně dlouho pracovali různí senzibilové, kteří nedali rodině pokoj. Tvrdili, že je Honzík uvězněn nedaleko jejich bytu. O svých tvrzeních byli tak skálopevně přesvědčení, že s jistotou určovali páté poschodí nebo přesný den návratu. Nic z toho se i přes nehasnoucí naděje nestalo.

Bohužel se našli i tací, kteří měli tak silný žaludek, aby si ze zoufalé situace Nejedlých vystřelili. Telefonovali jim, dávali naděje a po pár minutách se zcela bez svědomí ozvali s tím, že šlo jen o žert.

Naděje

Na podzim roku 1998 se rodině ozval mladý prostitut pracující v Rakousku. Měl velice přesvědčivé argumenty a dokázal Honzíka detailně popsat. Vypadalo to, že konečně kápli na první stopu, která by skutečně vedla k jeho nalezení. Slíbil, že zprostředkuje setkání s člověkem, který má k synovi Nejedlých blízko a byl by ochotný jim ho za výkupné „prodat“ zpátky. Schůzka se měla konat o půlnoci na Václavském náměstí. Rodinu Nejedlých ale paralyzoval strach a svěřili se policii. Ta se do centra Prahy nahrnula v plné zbroji a muže vyplašili (nebo se neukázal, to je ve hvězdách). Každopádně právě tam vyhasly všechny naděje, že by snad ještě někdy mohli rodiče svého syna vidět. Dnes by mu bylo třicet let, jen těžko si představit jeho současnou podobu a pokračovat v pátrání.

Čas nehojí

Rodina Nejedlých upnula veškerou pozornost na svou vlastní dceru Adélu a adoptovanou Nikolu. Na možnost adopce je přivedl právě Honzíkův osud, zatoužili dát domov někomu, kdo neměl hned ze začátku příliš štěstí.