Jsem blondýna a dělám v bulváru. Denně klopýtám na jehlách do redakce, abych se smečkou dalších krvelačných šmejdů vymyslela novou boudu na naše celebrity. Dnes vám povím pár slov o starých a nových tvářích Novy.

Stal se legendou

Když se Pavel objevil na Nově poprvé, reakce byly rozporuplné. Část diváků se divila, kdo pustil na obrazovku toho puberťáka s odstálýma ušima, jiným připadal celkem roztomilý. Brzy ho ale vzali „za svého“ skoro všichni, k Nově prostě patřil. Legendárními se staly i jeho přeřeky a chyby – například při jednom fotbalovém utkání zaměnil týmy a trvalo mu polovinu poločasu, než si toho všiml, jindy zase tvrdil, že jeden z hráčů už v druhém poločase nehraje, zatímco ten si vesele pobíhal po trávníku... Ale řekněme si upřímně, kdo z nás si zkusil komentovat přímý přenos nějakého zápasu? A kdo za patnáct let v práci neudělal jedinou chybičku?

Rozhovor jako ukolébavka

V dobách jeho největší slávy jsem s Pavlem komunikovala poměrně často – byla s ním dobrá spolupráce, vždy bez problémů odpovídal na nejrůznější anketní otázky. S rozhovorem byla ovšem trochu potíž... Ať jsem vymyslela sebešťouravější otázku, žádná extra zajímavá odpověď z něj nevypadla. Nejpikantnější bylo jeho přiznání: Jsem nudný! Asi sami uznáte, že pro bulvár je to dost málo. Ani v době, kdy se rozváděl se svou ženou Martinou, jsem z něj nic „bulvárního“ prostě nedostala. Že by dokonalá obrana?

Místo uší prsa?

Ať byl Poulíček jakýkoli, mně bude na Nově chybět (tak nějak jsem si na něj zvykla, nebo co). Zvlášť když vím, že neodešel tak dobrovolně, jak se oficiálně tvrdilo. A také proto, že mě děsí zprávy o tom, koho všechno hodlá do svých řad televize angažovat. Představa, že mou obrazovku doslova a do písmene zaplní dámy typu Romana Pavelková či Dominika Mesárošová, které na Nově dělaly konkurs na moderátorky, je vážně hrozná.