Zlata Adamovská odstartovala hereckou kariéru jako představitelka něžných krásek: zahrála si jednu z princezen, šmahem provdaných v pohádce Princ a Večernice, či hodnou Elišku v seriálu Sanitka. Po třicítce si ovšem zvolila odlišnou, a podstatně zajímavější hereckou škatulku: začala si vybírat postavy samostatných žen, které si samy rozhodují o svém životě a nebojí se ho uspořádat třebas i dost nekonvenčním způsobem. Třeba jako její hrdinka ze seriálu Hříchy pro pátera Knoxe, barová zpěvačka, která mezi svými melancholickými songy jen tak mimochodem řeší případy vražd. Nebo doktorka Páleníková ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, která má za sebou vztah s ženatým mužem a nijak se netrápí pro svou nepopulární image, kterou si vysloužila u kolegů a podřízených. Anebo nejnověji jako královna Viktorie z pohádky Peklo s princeznou, která se na vlastní pěst vydává do světa hledat svého syna, který utekl z domova. „V době, kdy jsem hrála Elišku, bych rozhodně nemohla hrát doktorku Páleníkovou. A naopak. Každá z těch rolí mě prostě potkala ve správnou chvíli,“ komentuje to Zlata Adamovská.
„Jsem holka z vesnice a celé dětství jsem měla pocit, že mi svět uniká. Někde se něco děje a já u toho nejsem. Dělala jsem všechno pro to, abych nezůstala na okraji,“ vzpomínala v jednom rozhovoru. Tatínek-cukrář a maminka-prodavačka obuvi jí žádnou umetenou cestičku k úspěchu a slávě přichystat nemohli, a tak se Zlata Adamovská musela snažit sama. Pracovala na tom opravdu hodně intenzivně: do svých dvaceti let si zahrála ve dvaceti filmech, seriálech a inscenacích.
Neřízený workoholismus si vybral svou daň, když natáčela Hříchy pro pátera Knoxe. Tehdy se na place zhroutila - nikoli pouze se samotného pracovního nasazení, nýbrž „z naivního pokusu být zároveň perfektní matka a perfektní herečka“. Nyní, když ji zaměstnává především natáčení Ordinace v růžové zahradě, se o nich podobného už nesnaží. „Doma mám binec a tak to bude až do konce natáčení Ordinace,“ konstatuje.
Ostatně, s domácími pracemi se nejspíš příliš nepáře ani její hrdinka, razantní doktorka Páleníková. „Ta role je fajn v tom, že obsahuje životní nadhled. Můžu do ní dát i to, co dneska vím o životě já. Vím, jaké to je, když se rozvedete, když máte strach o děti. Tyhle pocity nikde nevyčtete. Ani nejlepší režisér na světě vám nevysvětlí, jak to bolí,“ říká Zlata Adamovská.
Životní nadhled naopak do značné míry postrádá postava, za kterou před pár lety získala nominaci na Českého lva: Zita Grafová z filmu Milenci a vrazi. Dáma, znuděná svým manželstvím i komfortním životem, propadne vášnivému románku s mladým inženýrem. A skončí jako psychicky zdeptaná troska…
Jediný, od koho Zlata Adamovská nabídky na role nikdy nečeká, je její vlastní manžel Radek John. Přestože i on příležitostně píše scénáře k filmům, odehrávajícím se obvykle jednou nohou v kriminálním podsvětí jako Proč?, Bony a klid nebo Prachy dělaj člověka. „Nejsou to filmy, do kterých bych se typově hodila. Hrát narkomanku, vlajkonošku nebo prostitutku bych nemohla,“ říká.
Práce jejího muže se ostatně mnohokrát nebezpečně protnula s jejich soukromím. Ještě když za totality pracoval jako novinář, musela na něj čekat přede dveřmi do sklepů, v nichž dělal rozhovory s narkomany, a měla za úkol v případě nebezpečí přivolat pomoc. V době, kdy pracoval na některých kauzách pořadu Na vlastní oči, musela dokonce kvůli bezpečnosti dočasně měnit bydliště.
Jako jeden z mediálně ostře sledovaných párů je ovšem trvale ohrožuje spíš bulvár než mafie či nájemní zabijáci. „Nevěřím, že noviny můžou někomu rozvést manželství, kdo to říká, tak možná měl být už rozveden dávno,“ říká přesvědčeně Zlata Adamovská. „Je to vlastně jednoduché: buď vás partner chce, nebo nechce. Buď ho chcete vy, nebo ho nechcete. Útok zvenčí by tím neměl otřást.“ A zní to stejně přesvědčeně, jako když něco řekne MUDr. Páleníková.