Fakt, že David nemá auto a odmítá řídit, mi nepřipadal zase tak zvláštní; můj vlastní otec se za volantem dlouhá léta pořád jenom rozčiloval a úderem padesátky mámě oznámil, že s řízením končí. Někdo na to prostě není, říkala jsem si. Navíc fandím lidem, kteří se snaží ježdění autem omezit a místo toho radši jezdí na kole, aby pomohli ekologii. Je to nakonec trend.

Asi půl roku po svatbě jsme s Davidem nakupovali v Kauflandu a něčemu jsme se smáli. Najednou se k němu přitočila nějaká důchodkyně a začala mu před celým obchodem nadávat, že je vrah. "To se ti to směje, tobě se nic nestalo, máš krásnej život, a nejspíš jsi už úplně zapomněl, že někdo kvůli tobě o život přišel!"

Myslela jsem, že je ta dotyčná duševně chorá, a tak jsem na ni spustila, ať nechá manžela na pokoji, a šli jsme pryč. David cestou domů mlčel a potom to z něho najednou všechno vypadlo.

Když mu bylo pětadvacet, způsobil pod vlivem alkoholu dopravní nehodu, při které zemřel člověk. Ta stará paní, která se na něj v Kauflandu osočila, byla matka oběti a pamatovala si ho od soudu. David si tehdy odseděl dva roky, což jí připadalo málo a nikdy se s tím nesmířila.

"Proč jsi mi o tom nikdy neřekl?" ptala jsem se. "Chtěl jsem zapomenout," odpověděl mi. "Budeš mě mít přesto ráda?" Ujistila jsem ho, že ho miluju a na našem vztahu se nic nezmění.

Ve skutečnosti to ale ve mně hlodá. Už jenom ten fakt, že mi David takovou důležitou věc před svatbou zatajil. Jaká další tajemství přede mnou možná skrývá a já se je nikdy nedozvím?

Tolik jsem si přála mít s Davidem děti, a nyní váhám. Jednoho dne se to o tátovi dozvědí. "Víte, děti, tatínek byl jednou opilý, sedl za volant a zabil člověka..." Opravdu jim to budu takhle vysvětlovat?

Pokaždé, když si někde dáme skleničku a vidím Davida pít, mám tu situaci před očima. Neřekl mi podrobnosti, ale v hlavě mi naskakují mrazivé představy a nemůžu se jich zbavit. Navíc se bojím, aby David časem nesklouzl k alkoholu. Sice přestal řídit, ale popíjí rád. Váhám proto, jestli se raději z manželství nemám včas vyvázat a doufat, že rychle ještě potkám někoho jiného, kdo se mnou bude chtít založit rodinu, nebo to mám s Davidem prostě zkusit a dát mu šanci. Na druhou stranu ho mám ráda a je mi ho i líto. Vědomí, že zavinil něčí smrt, byť neúmyslně, ho bude určitě tížit celý život.

Klára