Fenomén „manželek na objednávku“ neboli Mail-Order Brides je dnes mnohamiliardový byznys navzdory volání feministických organizací, podle nichž často nejde o nic jiného než o (polo)legální obchod bílým masem. Jen americké agentury na něm podle zprávy společnosti IBIS World vloni vydělaly dvě miliardy dolarů. Ty australské dokonce čtyři.

  • Muži, kteří si za svou nastávající choť zaplatí, mají samozřejmě jasnou představu o tom, co za své peníze očekávají.

A samy agentury často připisují nezkušeným klientkám právě ty vlastnosti, po nichž druhá strana touží. „Ve Spojených státech zdůrazňují naprostou oddanost manželovi u dívek z Thajska nebo z Latinské Ameriky. A v Itálii zase uvádějí katolickou výchovu Filipínek,“ píše kanadská spisovatelka Emily Monroy.

  • Dohodnutá manželství mají i své světlé stránky a většina žen, které využily služeb agentur, rozhodně nekončí jako otrokyně svých manželů.

Hodně záleží na schopnosti komunikovat, odhadnout potenciálního partnera a především je třeba nic neuspěchat. Podle agentury pro americké občanství a imigrační služby je rozvodovost u sňatků na objednávku pouhých dvacet procent, což hovoří v jejich prospěch. Na druhou stranu řada tamních mužů je naočkována propagandou seznamovacích agentur a hledá povolnou loutku.

  • V tomto ohledu mají české ženy jistou výhodu.

Jsou podstatně vzdělanější (a neméně šarmantní) než jejich asijské konkurentky. Znalost jazyků jim usnadňuje dobře poznat protějšek a rychleji se zorientovat v cizím prostředí. Navíc mohou využít pomoci amerických i českých institucí, pokud by se věci neodehrávaly podle jejich představ. A v případě, že agentura porušila při zprostředkování americké zákony, zejména „zákon na ochranu manželek na objednávku“, mají naději na přiznání odškodného.

Tip KAFE.cz

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Sedm.