Zpěvák Martin Maxa (51) žije celý život v Litvínově a zažil tam už ledacos. Po trojnásobném vykradení téhož bytu se nakonec přestěhoval do klidnější lokality.
Jak se vám bydlí na severu Čech? Pociťujete někdy zhoršenou smogovou situaci?

Myslím si, že časy, kdy obyvatele severních Čech trápil smog jsou již minulostí, což je koneckonců vidět i na tamní probouzející se přírodě, zejména v oblasti Krušných hor. Nicméně dokáži si zcela jistě představit lokality příznivěji nakloněné mému naturelu.

Třeba naše matička Praha?

Tíhnu spíše k prosluněným jižním končinám. Praha se nejspíš nikdy nestane mým životním útočištěm.

Kolikrát jste se v životě stěhoval?

V životě jsem se už stěhoval několikrát, pokaždé však jen z jednoho konce Litvínova na druhý a naopak.

V jaké lokalitě Litvínova tedy bydlíte?

Nyní bydlíme společně s partnerkou a dětmi v Litvínově. V pěkné, tiché lokalitě na okraji města, přesto ne příliš vzdáleni od centra. Byt je dvoupatrový, svými 240 metry čtverečními velice prostorný a s pěknou terasou situovanou na jižní stranu. Tam se velice rád vyvaluji, jakmile to počasí dovolí.

Jste pořádkumilovný nebo spíše "systematický bordelář"?

Bohužel musím přiznat, že patřím spíše do té druhé kategorie, čímž občas přivádím svou partnerku k šílenství. Občas se jí snažím nalhat, že nepořádek, který kolem mě z nějakého důvodu neustále vzniká, je jen výsledkem procesu, během něhož se mé okolí pouze přizpůsobuje mé rozervané duši básníka. Moc to ale nezabírá.

Mohlo by vás zajímat: Jak to vypadá doma u zpěvačky Heidi Janků. nebo U zpěváka Michala Davida (a dalších známých osobností).

Náš tip: Čtěte pravidelnou rubriku Bydlení celebrit na webu www.dumazahrada.cz!

Kde nejraději relaxujete?

Mám v bytě takovou podkrovní trucovnu, kam se občas uchýlím s knihou či kytarou v ruce. Tyto chvilky lze asi považovat za relaxační, nicméně není to tak, že bych v ní nacházel azyl před zbytkem rodiny. Pravdou je vlastně opak a baterky mi nejvíc dobíjejí právě mé děti. S nimi si moc rád povídám a naslouchám jejich rodícímu se světonázoru, který mě svou neposkvrněností od vnějšího a povrchního světa občas až dojímá.

Přišli k vám někdy na „návštěvu“ hosté nevítaní, tedy zloději?

Asi před deseti lety jsem bydlel v takovém suterénním bytě v jedné litvínovské čtvrti. Byl to zajímavý prostor, který mi poskytoval nejen životní zázemí, ale i to umělecké. Byl totiž zároveň mým ateliérem, zkušebnou a místem, kde se scházeli lidé podobně smýšlející, tedy moji přátelé. Tento byt si však zároveň z nějakého důvodu oblíbili i zloději a vykradli mi jej během jednoho měsíce třikrát. Pikantní na tom je, že jsem nebyl pojištěný a po té první vykrádačce jsem si řekl, že žádný granát přece nikdy nespadne do díry po tom předchozím a byt jsem si tedy už nepojistil. Za čtrnáct dní jsem si to ovšem říkal znova, a netušil jsem, že si to celé ještě jednou zopakuji. No a po téhle poslední návštěvě zlodějů, během níž vzala za své i má lednice s králíkem uvnitř, jsem to už vzdal a raději se odstěhoval. Toho králíka jsem totiž dostal od maminky...

Je pro vás zajímavým místem kuchyň? Umíte vařit?

Kuchyň se pro mne skutečně občas stává zajímavým místem, zejména v okamžicích, kdy přede mě na stůl přistane nějaká ta laskomina z dílny mé partnerky Sylvy, která je moc dobrou a kreativní kuchařkou. Zcela nezajímavým místem se však naše kuchyň stává v okamžicích mých kulinářských exhibičních počinů, jejichž výsledkem zpravidla bývá jakási nedefinovatelná potravinářská sloučenina, které se nakonec obezřetně a velkým obloukem vyhýbá i náš jinak téměř všežravý kocour Mikeš.

Máte doma nějakou věc, která má pro vás velkou hodnotu?

Budou to nejspíš všechny takové ty zbytečnosti, které si občas přivezu ze svých cest. Při pohledu na ně nevidím jen shluk atomů pouhých suvenýrů, lavírujících občas až na samotné hranici kýče, nýbrž především vzpomínky provoněné dálkou exotických krajů, které jsem během svého života navštívil.