Kennedyho rodiče se už v meziválečném období řadili mezi americkou smetánku a své děti vychovávali s ctižádostivostí sobě vlastní. Z potomků měli vyrůst vážení diplomaté nebo rovnou prezidenti a podle toho byli také náležitě cepováni doma i ve škole. Jen malá Rosemary se představám rodičů vymykala - svým vrstevníkům intelektuálně nestačila a škola pro ni znamenala jen trápení. Dětinskou povahu si zachovala i v pubertě, kdy ji často přepadávaly záchvaty vzteku a hysterie.
Jak Rosemary dospívala a měnila se v půvabnou mladou dámu, otec se čím dál víc děsil toho, že její emocionální povaha dřívě či později způsobí nějaký veřejný skandál a cesta jeho syna k prezidentskému křeslu bude zkomplikována. Rozhodl se proto, že její živelný charakter zkrotí lobotomií.
Rosemary Kennedy
Tento neurochirurgický zákrok, při němž se přerušila nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku, se svého času prováděl u pacientů se závažnými psychickými poruchami. Pokud byla operace úspěšná, pacient se zbavil úzkostných stavů a vykazoval klidnější chování. Ve 30 procentech případů se však zákrok nepovedl. Rosemary se zařadila mezi tuto postiženou třetinu.
Od svých 23 let až do smrti v roce 2005 strávila Rosemary skrytá před zraky lidí v ústavu pro mentálně postižené s myšlením na úrovni dvouletého dítěte, neschopná chodit ani mluvit. Její otec tak defakto způsobil mnohem otřesnější rodinný skandál, než jakého se kdy mohl od mladé dívky dočkat.
Rosemary Kennedy
Rodina se snažila celou věc ututlat a o Rosemary začala prohlašovat, že trpěla od narození silnou mentální retardací. Proti tomu ale svědčí dopisy, které dívka před operací psala své opatrovnici Dorothy Smyth. Z jejího stylu psaní je vidět, že Rosemary sice měla dětinský způsob vyjadřování, ale žila plnohodnotným životem, ráda tančila a účastnila se společenských akcí. Duševní porucha spojená s výkyvy nálad se u ní podle psychologů rozvinula nejspíš z frustrace, že nebyla intelektuálně schopná naplnit očekávání rodičů.
Jakkoli byly její intelektuální schopnosti snížené už od narození, jedno je dnes jisté: nebýt přehnaně ambiciózních rodičů a zbytečné lobotomie, život Rosemary by byl mnohem hodnotnější.