Určitě to dobře znáte: vaříte oběd a máte tak špatnou náladu, že byste prostě nejraději „do hrnce kopli“. A když pokrm nakonec přece jen bez valného nadšení sníte, máte pocit, že se do večera už ani nepohnete, jak jste ztěžkli, bolí vás břicho, zkrátka vám jídlo „nesedlo“.

Se zajímavým přístupem k naší stravě přišla profesorka Anita Woollandová z Londýna. Ve své nejnovější knize Jsme to, co jíme a pijeme tvrdí, že je vlastně jedno, co vaříme, mnohem důležitější je prý náš přístup ke kulinaření.

„Je jasné, že žijeme z toho, co přijímáme. Nejsou to však jen vitaminy a minerály, ale také jejich hodnoty, které obsahují jist,duchovní náboj‘. Dá se říct, že své tělo můžeme každodenně uzdravovat vysokovibračním lékem, pokud víme jak na to,“ věří britská profesorka. Podle ní stačí při přípravě pití či jídla myslet na něco krásného, co nás v tu chvíli „vyčistí“ od všech starostí a stresů.

Prokleté pokrmy?

A co dělat v situaci, kdy jsme pokrm nevařili my, ale někde jsme ho koupili nebo dokonce třeba dostali? V takovém případě se můžeme podle Anity Woollandové ocitnout ve velkém ohrožení, protože nám ho mohl někdo, kdo to s námi nemyslí právě dobře, přichystat úmyslně špatně.

„Než se tedy pustíte do i na první pohled lákavých delikates, zapojte vlastní sílu myšlenek a jídlo si energeticky upravte. Držte talíř, plně se soustřeďte na obsah v něm a opět myslete na něco pozitivního. A ve finále také rozhodně na to, aby bylo lehce stravitelné,“ doporučuje.

Nebezpečné energie z masa

Zvláštní pozornost bychom měli věnovat pokrmům obsahujícím maso. „Mrtvé buňky zabitého zvířete našemu tělu nepřinášejí dobrou energii, vlastně je to přesně naopak: je to jedna z nejhrubších energií, která se v našich organismech ukládá,“ upozorňuje na další možné nebezpečí odbornice.

Aby tedy naše tělo dobře fungovalo, nestačí se jen krmit produkty zdravé výživy, ale myslet také na jejich dobrou energii a vibrace, jež se v našem organismu při rozkládání rozlejí a uloží. „Pokud vhodně živíme svou vnější schránku, můžeme si být jisti, že se lépe rozvíjí i naše duchovno,“ uzavírá Anita Woollandová.