Libuše bohužel není mezi pacienty s RA výjimkou. Snad jen svým nenápadně statečným postojem. „Kdykoli se zeptám, jak se cítí, vždycky řekne dobře. Nikdy nefňuká a vždy spolupracuje. Bez spolupráce s nemocným i jeho rodinou se totiž léčení neobejde,“ říká prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., ředitel Revmatologického ústavu, jehož pacientkou je Libuše od roku 1985.

Připojte se k boji

Sama je praktická lékařka. O RA si přesto musela hodně načíst. Zvýšit informovanost o nemoci, která celosvětově postihuje asi 1 % populace, bylo také cílem globálního průzkumu mezi pacienty s RA nazvaného Join the fight - Připojte se k boji, jehož se zúčastnilo 42 zemí včetně České republiky. Devět z deseti českých pacientů uvedlo, že mají aktuálně své onemocnění pod kontrolou, život čtyř z pěti ovšem choroba negativně ovlivňuje. Typickým pacientem zkoumaným v ČR byla žena ve věku 45 let s vysokým tlakem jako přidruženou chorobou. „Ačkoli 91 % pacientů v průzkumu uvádí, že dobře chápou závažnost onemocnění a potřebu jeho zvládání, většina z nich se mylně domnívá, že absence bolesti znamená: nemoc je pod kontrolou,“ upozorňuje na nedostatek informací i mezi pacienty Karel Pavelka.

Rizikový faktor - kouření

Ani medicína však neví o RA vše. Zatím především není jasné, jak vzniká. Je prokázané určité genetické pozadí, pokud jí v rodině někdo trpí, může snáze propuknout. Potvrzeným rizikovým faktorem je kouření. Vyvolat RA také může infekce nebo dlouhodobý stres. Jiný typ chronické artritidy, reaktivní artritida, může být vyvolán střevní infekcí, jež pochází z nedokonale opracovaného masa. Na vzniku části reaktivních artritid se podílí sexuálně přenosné onemocnění.

Maximum nových případů RA se objevuje u žen mezi 40. a 60. rokem. Nejčastějším příznakem jsou oteklé malé klouby na horních končetinách, které jsou bolestivé a spojené s pocitem ztuhlosti po ránu. Postiženy mohou být i malé klouby na nohou a vzácněji jeden větší kloub. Kromě bolesti a ztuhlosti se vyskytují i celkové příznaky nemoci, jako jsou únavnost, teploty, nechuť k jídlu a hubnutí. Je-li choroba diagnostikována v jejích počátečních stadiích (to bohužel stále není pravidlem), včas započatá léčba významně zvyšuje naději na mírný průběh onemocnění a uspokojivou kvalitu života. Důležitá je proto všeobecná informovanost o RA, často zaměňované s dalším onemocněním kloubů - artrózou. V každém případě však platí, když nás klouby bolí, otékají a jsou ztuhlé, rozhodně bychom s návštěvou lékaře neměli váhat.

Čím dřív je podána, tím lépe funguje

RA je systémové chronické autoimunitní onemocnění. Vlastní imunitní systém člověka při něm napadá zdravou tkáň a způsobuje v organismu chronický zánět převážně v kloubech. Ten je příčinou jejich otoků, ztuhlosti a bolestí v nich, ale i celkové únavy a slabosti. „První příznaky - bolesti vazů v kolenou, ramenou i v zápěstích - jsem přikládala námaze při zkouškách v divadle. Pak mi ale otekl kloub na prostředníčku jedné ruky, na druhé se otok objevil na ukazováčku a hrozně to bolelo,“ vzpomíná tanečnice Kateřina Šlégrová, která s RA bojuje už pátý rok. „Když mi pan doktor sdělil, že jde o nevyléčitelnou nemoc, byla jsem v šoku.“

Naštěstí Kateřina vyhledala pomoc relativně včas. Doc. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph. D., u kterého se v Revmatologickém ústavu léčí, může být s výsledky terapie spokojen - Kateřina před půlrokem porodila zdravou holčičku Dorotku a nyní je s ní na mateřské dovolené. „Důležité je nemoc odhalit co nejdříve, protože bez léčby dochází k trvalým změnám. Pacienti jsou léčeni tzv. syntetickými přípravky, které ovlivňují průběh nemoci, často se podávají i v kombinaci s glukokortikoidy. Pokud ale tato léčba selhává, je k dispozici při trvalé aktivitě nemoci léčba biologická, která funguje tím lépe, čím dříve je podána,“ vysvětluje Ladislav Šenolt.

Prevence nemožná

Neléčená RA obvykle vede k postupnému zhoršování obtíží. Postižený si není schopen otevřít láhev, ukrojit chleba, obléct se, chodit… Po 10 letech trvání nemoci odchází až 50 % pacientů do trvalého invalidního důchodu. Často se přidružují další choroby. „Pacienti mají poruchy imunity. Následkem toho mají častěji infekce a také nádory. Až polovina z nich má později osteoporózu a její komplikace - zlomeniny. Riziko infekcí je rovněž dvakrát zvýšené. Dalšími riziky jsou komplikace léků, například žaludeční vřed či poškození jater,“ vypočítává Karel Pavelka.

,,Protože však není známa příčina choroby, není možné jí předcházet. Prevence u degenerativních onemocnění a revmatismů měkkých částí spočívá obecně ve zdravém životním stylu,“ říká Karel Pavelka.

REVOLUCE: BIOLOGICKÁ LÉČBA

Cíle léčby - umožnit pacientovi s revmatoidní artritidou normální život, tedy pracovat, mít společenský a rodinný život a provozovat koníčky - se v některých případech běžnými medikamenty nedaří. Revoluci přinesly biologické léky. Jejich účinnost je mnohem vyšší než u chemických. Kromě vlivu na bolest a ztuhlost zpomalují destruktivní proces na kloubech. Biologika jsou velké složité bílkovinné molekuly, jejichž struktura je velmi podobná nebo shodná s molekulami lidského těla. Z naprosté většiny se jedná o protilátky. Na rozdíl od klasických léčiv vyráběných chemickou syntézou jsou biologické léky připravovány pomocí živých organismů (buněk), do nichž byla řízeně vložena konkrétní genetická informace uložená v DNA. Biologická léčba není vhodná pro každého. Pacienti musejí splnit kritéria vysoké aktivity, která se hodnotí pomocí kompozitního indexu DAS 28. Ten obsahuje např. pochody zánětlivých kloubů a sedimentaci. Nesmějí mít také kontraindikace pro biologickou léčbu jako např. infekce či nádor v minulosti. Biologická léčba je poskytována pouze v Centrech biologické léčby, kterých je více než 30. Vhodným pacientům tato terapie výrazně mění život k lepšímu. U nás je jí léčeno 3-5 % nemocných, zatímco například ve Švédsku 25 %.