Zoologická zahrada je místo, kde na malém prostoru vegetují živočichové, kteří jsou jinak roztroušeni takřka po celém světě a vyžadují rozličné podmínky k životu. Pro naši potěchu jsou vytrženi z reálného prostředí.

V přírodě se postarají sami o sebe, fungují tam zákony potravního řetězce. V zoo však vyžadují zvláštní péči, znalosti a hlavně trpělivou a ustavičnou práci personálu. Ať chlupatí, slizcí, pichlaví – pro zaměstnance zoo jsou to miláčkové.

Jako běžní návštěvníci rozhodně nemůžeme sledovat veškeré úsilí personálu o hladký chod pavilonů s exotickými živočichy. Jaký denní režim mají několikatunoví sloni? Kolik dřiny stojí obstarat dravé šelmy?

U krasavic z Afriky

Kolem osmé hodiny ranní fasuju tepláky a mikinu s logem královédvorské zoo. Většina zaměstnanců má nástup v sedm. Mimochodem, do zoo chodí personál zadním vstupem přes vrátnici a turnikety s píchačkami, každá cizí osoba je z bezpečnostních důvodů pečlivě evidována.

Ovšem dají zabrat! Ošetřovatelka Jana Králová, jež se o ně osobně stará, posledních několik nocí oči příliš nezamhouřila. Mléko z flašky museli serválkové dostávat po pár hodinách, nutné je i časté masírování bříška.

V pavilonu šelem je vždycky dost práce. Šichta tu začíná v sedm a kromě přímé péče o zvířata a třídění masa zabere mnoho času každodenní mytí skel a čištění výběhů. Že to není žádný med, nezaběhlému návštěvníkovi připomene zápach kolem boxů. Je zde cítit i přes neustálou a pečlivou očistu.

„Úklid je pro jejich zdraví velice nutný,“ říká Jana Králová. „Nesmíme si dovolit, aby šelmy snědly něco zkaženého. Hodně času nám zabere i rozdělení přivezeného masa. Samec tygra spořádá osm až deset kilogramů denně.“

Had je skromný, umělé moře neúprosné

„Musíte ho pevně držet a být v klidu,“ radí Pavel Moucha, vedoucí ošetřovatel z pavilonu vodního světa, když držím škrtiče krajtu kobercovou u terárií.

Po pravdě řečeno, u slonů a šelem jsem měl lepší pocity. Starost o hady není zase tak náročná, krmení jim stačí jednou za měsíc, většinu času totiž prospí.

Ovšem chod celého vodního světa jako komplexu vyžaduje dobré technické zázemí. S ošetřovatelstvím se tu mísí profese zahradnictví a akvaristiky.

Udržet v suchém mrazivém počasí relativní vlhkost vzduchu 70 až 100 % a teplotu 30 oC, důležitou pro růst exotických rostlin, a hlídat v akváriích reálné prostředí řek i moří, je kumšt! Pavilon totiž simuluje prostředí tropického deštného lesa, jaké vyžadují v něm chovaní živočichové a obyvatelé bažin i teplých vod.

Velká atrakce je krokodýl, který si lebedí v jezírku za sklem uprostřed pavilonu. K němu naštěstí není třeba sestupovat, s jeho zázemím se nemusí nic dělat několik týdnů.

Pozoruhodný je oddíl akvárií s mořskou vodou, vodními živočichy a útesy. Ve speciálních skleněných nádobách si tu nechávají růst korály a sasanky, míhají se různé pestrobarevné rybky. Je třeba hlavně kontrolovat koncentraci soli. Mořská voda se totiž získává ze sladké dosypáním speciální soli z pytlů.

„Výroba moře“ dnes není takový problém, jde hlavně o vysokou spotřebu drahé soli. Do 20 litrů se kilo bílého zlata vejde hravě. Korálové útesy, které návštěvník vidí z druhé strany velkých akvárií, stojí mnoho úsilí. Mytí skel tu mají snad nejnáročnější: dobrovolník z personálu se musí obléknout do neoprenu a mezi živočichy se ponořit.

To už naštěstí není k večeru nutné. Opouštíme svět exotiky do mrazu, který v areálu zoo v polovině ledna vládnul. Pohled na tygra sibiřského, který spokojeně leží ve sněhu v nedalekém výběhu, jasně potvrzuje, že místní personál dělá svou práci dobře. V zoo jsou všichni jedna velká rodina, o zážitky tu nouze není.

„Borisku, ty jsi ale zase povyrostl chlapáku! A já pro tebe k papání u sebe zrovna nic nemám,“ říká nadšeně Jana Myslivečková tygrovi sibiřskému, když k ní vesele přiběhne.