Ke hvězdě pohádek Princezna ze mlejna, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, úspěšné zpěvačce a v neposlední řadě také spisovatelce stoprocentně sedí rčení „zraje jako víno“. Vypadá totiž čím dál tím lépe.
Jsou za tím hodiny strávené na rotopedu a běžeckém páse? Přísná dieta nebo snad nějaký revoluční preparát za tisíce?
Onen „elixír mládí“ je mnohem prozaičtější a nemusí se za něj platit horentní sumy. Zato perfektně funguje a přitom si klidně můžete dopřávat kachnu s knedlíkem nebo třeba oblíbenou čokoládu s oříšky...
Yvetto, potkali jsme se na společenské akci, kde vám dělaly společnost kamarádky. A já si přitom myslel, že vaším dvorním doprovodem je váš syn Matyáš...
Vůbec ne! On se mnou naopak chodit odmítá. (směje se) Má vlastní život, já ho do toho nikdy nenutila a nemám důvod na tom něco měnit. Samozřejmě když mám vánoční koncert nebo galavečer, tak vždycky přijde. Nikdy neopomene tam být, čehož si moc vážím a jsem za to moc ráda. Ale že by chodil na každé představení nebo do společnosti? Kdepak. Jsem šťastná, když se sejdeme doma. Má málo času, stejně jako já, tak je pro mne každé naše setkání v soukromí svátkem.
Dá se v šoubyznysu najít přátelství na celý život? Nebo máte nejbližší kamarády a kamarádky z úplně jiných oblastí?
Myslím, že dá, jen se člověk nesmí brát příliš vážně. (usmívá se) Mí nejbližší kamarádi jsou většinou z jiné branže. Alespoň naše debaty nejsou monotematické a člověk se dozví i něco jiného. Hodně mám ale ráda Báru Basikovou a pořád mi chybějí Petr Muk a Mirek Dlouhý.
Máte třeba nějakou kamarádku z dětství, s níž se stále vídáte?
Ano, Vandu Mojžíšovou, vyrůstaly jsme spolu, setkávaly se v tanečním sále, ve škole... Vídáme se teď sice málo, protože Vanda žije na Slovensku, ale je vždy radost se potkat a strávit spolu pár dní.
Právě se nacházíme v italské restauraci v Pařížské ulici, která je synonymem luxusu a exkluzivního zboží. Co vy a luxus?
Vždy si kupuju to, co se mi líbí, a je mi úplně jedno, jakou to má značku. Nejsem otrokem módních trendů, to přenechávám jiným. Já se oblékám podle toho, jak se cítím, jak jsem šťastná. I štěstí je o barvách. Vím, že třeba temně šedivá mi nikdy nic neříkala a říkat nebude.
Ta vám snad naposledy něco říkala ve filmu Vrať se do hrobu, kde jste v rámci scénáře laškovali s Jaroslavem Duškem...
(Začne se hlasitě smát) To ano. To bylo jedno z mých nejhezčích profesních setkání. Jardu Duška mám strašně moc ráda, nedávno jsem byla na jednom z jeho představení. Mým velkým přáním je, abychom se opět setkali při práci na nějakém filmu.
Napadá mě, že hodně rolí, které vás proslavily, bylo takových... Prostě že jste ve finále na plátně či obrazovce nebyla poznat. Ať už jste byla čarodějnicí v Princezně Jasněnce nebo čertíkem v Princezně ze mlejna. Nemrzí vás to trochu?
Ani ne. Nehledě na to, že jsem po Princezně ze mlejna tři roky točila Dobroty, pak VIP na cestách, seriál Pojišťovna štěstí a pak dva roky slovenskou Ordinaci v růžové zahradě. V divadle jsem například nazkoušela představení Pod jižním křížem a úspěšný muzikál Čarodějky z East-wicku. Nemám pocit, že bych zůstala jenom v těch nepoznatelných rolích.
A kdyby přišla další nabídka na účinkování v nějakém seriálu?
Vždy záleží na celém týmu, včetně autora, aby se člověk nezaháčkoval v něčem, co mu jde proti srsti.
O nové lásce Yvetty se dozvíte v novém čísle časopisu Story.
