Dvě sestry byly vlastní a dvě nevlastní, mladíkovi na tom ale nesešlo. Před všemi onanoval, chlubil se velikostí svého mužství, šmíroval je nahé v koupelně a osahával je. Nikdo nechápal, co k tomu mladíka, který měl stálou přítelkyni, vlastně vedlo.

U soudu mu pomohlo, že „na žádné nezletilé nevykonal soulož“, i to, že mu sestry veřejně odpustily. „Už se o tom doma nebavíme,“ prohlásily. Laskavá soudkyně zřejmě vzala v úvahu také rozhárané poměry Jiřího K.

Ten neblahé skutky páchal na Kroměřížsku v nové rodině svého rozvedeného otce. Když mu otec zakázal sestry obtěžovat, utekl k matce na Jesenicko, kde se tři čtvrtě roku skrýval před trestním stíháním.

S novináři, kteří k postižené rodině pronikli, se dívky ani jejich matka nechtěly bavit. „Teď bychom byly raději, kdyby se to vůbec nedostalo na veřejnost,“ řekla jim prý matka.

Holky a kluci z naší školky, svlékněte se

Vraťme se ale k původní otázce: co vedlo sexuálně saturovaného mladíka k tomu, aby obtěžoval malé sestřičky, a to i přes jejich hlasitý odpor? „Svou roli jistě hraje všudypřítomnost sexu v naší civilizaci,“ říká psycholog Michal Krejčí.

Muži zákona spočítali, že u nás dojde každý den zhruba ke čtyřem takovým případům! Například znásilnění bylo loni 675, to znamená přibližně o sto víc než v roce 2010. Do kolonky „ostatní pohlavní úchylky“ v roce 2010 zapadlo 146 případů, loni 218 a letos zřejmě konečný součet překročí tři stovky. Trvale přibývá i pohlavních zneužití: loni 750, letos jistě přes 800.

Celkově bylo v roce 2011 policii nahlášeno 2 086 mravnostních či sexuálních deliktů. Sexuologové ovšem podotýkají, že to je pouze špička ledovce. Například v případě exhibicionistů se odhaduje, že je zachycen jen každý padesátý čin!

A možná až dvě třetiny obětí znásilnění nic neoznámí, protože následná ostuda a projednávání u soudu jsou pro ně ještě bolestnější než násilný skutek.

„Úroveň sexuální deviace je u nás i v okolních zemích víceméně stále stejná,“ upřesňuje sexuolog Ivo Procházka z I. lékařské fakulty UK Praha. „Spolu s rostoucí agresivitou ve společnosti snad jen přibývá násilných trestných činů.

Křivku statistiky podle mě ženou vzhůru především dvě věci. Za prvé nedávno přibyl do zákoníku nový trestný čin - držení dětské pornografie, takže je tu najednou řada lidí, kteří dosud neměli žádný problém a teď čelí stíhání. Za druhé jde o to, že se oběti pohlavního zneužívání dozvídají: můžu se bránit!

A skutečně to také dělají, osvěta hraje velkou roli. Jedna pacientka mi řekla, že si vždycky myslela, že je normální, když chlapi pijí a kouří a osahávají holčičky. V řadě rodin to bylo běžné, oběti zneužívání dokonce měly pocit, že jsou si tím samy vinny a že nahlášením případu policii by zradily své nejbližší. Přitom následky zneužívání v rodině jsou dlouhodobě z hlediska psychiky daleko horší než u jednorázového zneužití cizí osobou.“

Kdo ochrání děti? Harmonická rodina

Do budoucna se dá očekávat nárůst stíhaných skutků tohoto druhu kriminality. Nelze totiž očekávat, že by se zmírnilo ovzduší vypjaté sexuality, které nás obklopuje. Příliš mnoha lidem vynáší příliš mnoho peněz.

Jak tedy máme ochránit své děti před svody, jež je zavedou do mravnostních bažin? Jedině osobním příkladem. Tím, že je necháme vyrůstat a vyzrávat v harmonické milující rodině, která dává sexualitě odpovídající prostor a nevšímá si všemožných poločuňáren a čtvrtprasárniček, jimiž nás bohatě zásobují média, filmaři, reklamní agentury, pokleslí spisovatelé a vůbec kdekdo.

Ale pozor, slova tu neplatí. Důležitý je pouze osobní příklad!

Dětské porno. Aspoň to animované?

Dříve u nás byla trestná výroba a prodej dětského porna, teď je to i jeho prosté držení. Sexuologové se asi nikdy neshodnou, zda je to dobře. „Porno může pro řadu pedofilů fungovat jako pojistný ventil, při jeho sledování dojdou uspokojení,“ soudí někteří odborníci. Samozřejmě to musí být porno animované, aby při jeho natáčení žádné dítě neutrpělo újmu. Pak je tu ale skupina pedofilů, na niž tato náhražková podívaná může působit jako spouštěč: probudí touhu vyrazit ven a zkusit viděné v praxi. Takže rozhodnutí je fakt těžké… „Potíž je také s tím, že řada fotografií včetně těch z rodinných alb se z hlediska zákona pohybuje na hraně,“ připomíná sexuolog Ivo Procházka. „Jde hlavně o snímky ze sportu, koupališť, různých rodinných akcí a podobně. Tady je důležitý zdravý rozum případně zasahujícího policisty.“