Cestu za Karlem Hynkem Máchou začneme na místě, které se básníkovi stalo osudným. Je jím vrch Radobýl u Litoměřic. Právě odtud zahlédl požár stodol na okraji města, který se rozběhl hasit.

„Večer jsem ležel na Radobylu v neděli, na jednom velkém vrchu za Litoměřicema, už bylo tma; a vtom vyšel v Litoměřicích oheň. To jsem viděl z toho vrchu. Tak jsem běžel honem do Litoměřic, asi tři čtvrtě hodiny jsem měl co běžet, než jsem tam doběhl, a přece jsem byl jeden z nejprvnějších u ohně. To byl ale oheň; jedenáct stodol, samé obilí, najednou hořely a vítr do toho foukal až hrůza,“ popsal 24. října 1836 požár ve svém dopise rodičům a dívce Lori.

Při hašení mu bylo horko, proto přímo z vědra pil vodu, kterou se polévaly stodoly v plamenech. Čtrnáct dní poté, 6. listopadu 1836, zemřel. Za považujeme cholerinu – lehčí verzi cholery, kterou se mohl pitím znečištěné vody nakazit.

Básník na kopci

Z Litoměřic je to po žluté značce na Radobýl (399 m n. m.) jen pár kilometrů. Poslední stovky metrů stoupáte strmou cestičkou schovanou mezi stromy, těsně pod vrcholem ale vysoký porost zmizí a objeví se fascinující vyhlídka.

Krajinu, kterou se klikatí stříbrná stužka Labe, odtud můžete pozorovat jako z té nejlepší divadelní lóže. Na severovýchodě, hned pod úpatím kopce, se rozkládají Litoměřice, jihovýchodním směrem se tyčí nezaměnitelná silueta Řípu, na západě a severu ční dramatické vrcholky Českého středohoří. Prostě místo jako stvořené pro básnickou inspiraci, vždyť právě na tomto vrcholu vznikla Máchova poslední báseň Cesta z Čech.

V nejrůznějších turistických průvodcích se dočteme, že mohutný kříž na vrcholu Radobýlu byl vztyčen na Máchovu památku. Ve skutečnosti zde ovšem kříž, i když dřevěný, stával již v 17. století, tedy zcela jistě také za básníkova života. Roku 1862 byl nahrazen železným a jeho dnešní podoba pochází z roku 1992.

Pěšky k Velkému rybníku

Karel Hynek Mácha krásné výhledy přímo miloval a jeho fascinace krajinou na pomezí středních a severních Čech je dobře patrná z jeho literární a dokonce i malířské tvorby. Kromě jeho poezie a prózy se dochovalo 115 kreseb a akvarelů hradů a zřícenin, které navštívil a maloval přímo v plenéru.

„Býval to královský hrad, vězení i klášter, dobyli ho Švédové, tradovalo se, že je v podzemí ukryt poklad. To je máchovský motiv jako bič,“ usmívá se Renata Mauserová. Pravda je, že Bezděz působí i dnes téměř strašidelně, tím spíš, když mu trošku pomůže počasí.

Nízké a temné dešťové mraky se téměř dotýkají hradních věží, z jezera pod ním se valí hustá mlha. Není divu, že báseň Máj je plná rejdících duchů a kostlivců, ta temná atmosféra na poetu prostě musela působit, zvlášť, když na Bezdězu s oblibou sedával i v noci.

Takže na závěr jedna rada pro začínající literáty. Vypněte konečně počítač, dobře se oblečte a vyšplhejte na nějaký vhodný romantický kopec. Inspirace se jistě dostaví. Ale pokud někde v dálce náhodou zahlédnete požár, raději ho nechoďte hasit.