Mohlo by vás také zajímat: Muži a ženy: Pracují lépe společně nebo každý zvlášť?

Žena versus muž

„Ráno vstanu v šest, abych se stihla umýt a obléknout, než vzbudím děti. Potom udělám snídani a svačiny do školy a do práce, probudím děti, pomůžu jim s oblékáním, počkám, až se nasnídají, a odvedu je do školky a do školy. Pak utíkám do práce. Cestou z práce nakoupím, vyzvednu děti, po cestě ještě zaplatím složenky, jdeme domů, pustím pračku, uvařím večeři, dohlédnu, aby se děti vykoupaly, a uložím je ke spaní. Večer potom ještě žehlím nebo něco uklidím. A můj muž? Ten jenom chodí do práce a potom se doma válí na gauči nebo kouká do počítače,“ stěžuje si osmatřicetiletá Blanka.

Pravdou ale je, že denní program svého manžela tak úplně detailně nezná: „Ráno vyrážím z domova už před půl sedmou, abych ještě před začátkem pracovní doby stihl vyzvednout auto z opravny. Odjedu s ním k nám před dům a potom jedu tramvají do práce – u kanceláře totiž nemám kde zaparkovat. Během toho se snažím telefonicky zastihnout elektrikáře, který slíbil, že se podívá na rozvody v kuchyni. Místo pauzy na oběd jdu do banky, abych vyjednal výhodnější splátky na hypotéku. Cestou z práce vyzvedávám z opravny DVD přehrávač, který se před pár dny porouchal. Večer u počítače si ještě zjišťuji nějaké podrobnosti ohledně nového pojištění na auto,“ popisuje svůj den její muž Michal.

A jak to tedy je ve skutečnosti?

Kdyby měli svůj podíl na domácích pracích vyčíslit v procentech, Blanka by ten svůj odhadla na pětaosmdesát procent. Michal uznává, že toho doma dělá méně než ona. Přesto svůj podíl odhaduje na čtyřicet procent. Podtrženo, sečteno: oba dohromady odvedou 125 % domácích prací. Což je samozřejmě nesmysl. Pokud by oba ohodnotili svůj přínos realisticky, výsledné číslo by mělo dát dohromady přesně sto procent.

  • Kdo z nich se tedy mýlí? Odpověd zní: oba dva.

„Každý z nás má sklon mírně přeceňovat svůj osobní přínos pro společné dílo,“ říká psycholog Daniel Gilbert ve své knize Stumbling on Happiness. „Většina vysokoškolských profesorů sama sebe považuje za nadprůměrné pedagogy. Většina řidičů si o sobě myslí, že řídí lépe než většina ostatních řidičů. A většina manželů a manželek si myslí, že toho doma dělají víc, než kolik je jim ochoten přisoudit jejich partner.“

Dá se tenhle nepoměr nějak změnit? Asi sotva. Ale vzpomeňte si na něj ve chvíli, než směrem ke svému manželovi vystřelíte výčitku: „Jsem na všechno sama. Ty doma vůbec nic neděláš!“