Nikdy jsem nezaznamenala, že by mu to někdo naznačoval jako neschopnost. Ba naopak, tak nějak ho šetřili. Když pak nastal den D, loučili se s ním většinou všichni málem se slzou v oku, s díky za celoživotní práci.

Mne zastihla změna poměrů ve věku, kdy už se těžko chytá druhý dech. Ale nic jiného mně nezbývalo. Kolikrát jsem žasla sama nad sebou, co jsem schopná ještě pochopit a, mezi námi, děvčaty, co pochopit nejsem schopná. To, že jsem s pěti křížky na krku začala konečně řídit, dokonce služební vozy, nebyla největší zkouška mých schopností. I když mi to tak v první chvíli připadalo.

  • Usínala jsem na vavřínech, ovšem nebylo mi souzeno dřímat na nich věčně.

Firma šla do krachu, následovalo další zaměstnání, úplně z jiného soudku než poslední. Další učení se, asertivní kurzy, excel s wordem, pokus živit se pojišťovnictvím, jako realitní makléřka, tlumočnice.

  • Přiznám se, že nejlépe jsem se vždycky cítila tam, kde jsem měla svou židli a pevnou pracovní dobu, třeba i třísměnnou.

Jsem v podstatě silně konzervativní člověk. Neřekla bych do sebe, čím vším jsem schopná se začít (často pouze pokusně – naštěstí) zabývat. Například doteky s tajemnem také začaly docela nevinně přes bylinky….

Teď už vím, že všechno, i to, co se mi zdálo jako nesmyslný vrtoch mého potenciálního zaměstnavatele, mě zocelilo. Třeba i tak, že TOHLE tedy ne, a šla jsem o dům dál.

Můj sen o celoživotním a jediném zaměstnání se rozplynul v nenávratnu, už mne skoro nepronásleduje to moje „Tak na co vlastně jsem studovala svůj specializovaný obor, K ČEMU?“

  • Prostě je to tak.

Měním zaměstnání tak, jak mi osud změnu servíruje. Dávno jsem se změn přestala bát. Často mám další místo domluveno dávno před tím, než opustím místo původní. Většinou si mohu vybírat z několika nabídek. Jest však pravdou, že obcházím a vnucuji se možným budoucím zaměstnavatelům já. Nevěřím, že by tomu mohlo být naopak.

Marně pátrám v paměti – pravda je to, že všechno, co jsem dělala, se mi nějakým způsobem líbilo.

  • Ano, vším jsem byla ráda. A doufám, že ještě několikrát a dlouho budu.

S povzdechem a těžkým srdcem opouštím myšlenku na dojemný odchod na zasloužilý odpočinek. Hlavně ta poklidná doba „hájení“ by se mi určitě moc líbila. V této době poklidu bych mohla rozdávat nezištně životní moudra do všech stran.
Kdyby tomu tak bylo.
Na kdyby se v životě nikdy nehrálo.
Tak jedeme dál.
Momentálně hledám nějaký dobrý a rychlý kurz angličtiny. Mám nové místo, kde bych potřebovala trochu dopilovat moji kostrbatou angličtinu.