Jak si užíváte natáčení Ordinace?
Je to práce. Což nebudu říkat tvrdě pracujícím, ti by mi to nepotvrdili. Přistupuju k tomu svědomitě, s nohama na zemi. Televize a bubliny kolem jsou jen instantní paráda. Jste chtěný, dokud jste vidět, pak se padá na tvrdé dno.
Jaké lékařské výkony se od vás v seriálu očekávají?
Od chirugických až po různé plastiky. Drmolím ze sebe jejich názvy – blefaroplastika nebo renoplatiska. Mám v tom zmatkoplastiku.
Pustil byste na plastickou chirurgii svou přítelkyni?
Anežku tam naštěstí z kosmetických důvodů posílat nemusím. Myslím, že se na to ani necítí. Na druhou stranu chápu ženy, které něčím strádají, a proto se pro plastiku rozhodnou. A navíc může být toto odvětví medicíny i velmi užitečné. Dokáže zázraky a po nehodách se opravdu hodí.
Poznal jste na vlastní kůži nemocniční prostředí?
Ještě na vyšší odborné škole herecké jsem měl po zmeškaném dopoledním představení takový kolaps v tramvaji, kdy se mi nedokrvovalo celé tělo. Doplazil jsem se do vojenské nemocnice, kde mě přijal olympionik MUDr. Pollert, který mě proplácal a řekl: „Uklidni se.“ Od té doby, když na mě jde podobný stav, bývalo to především při trémě, konstatuju: „Mám Pollerta!“
Co máte společného s doktorem Kalinou?
Přiznávám, že mám z čeho čerpat. Floutka či flinka, kterému všechno projde, jsem si už zahrál v Ošklivce Katce. I tam jsem vycházel ze svého bujarého mládí. Jinak spolu nemáme vůbec nic společného, přestože věřím, že mu vtiskávám sobě vlastní sympatičnost.
Jak vás těší to, že vás producentka seriálu vidí jako nemocničního playboye?
Co mám k tomu říct? Baví mě o sobě pořád číst „hezoun“ a „krasavec“. Respektuju, že je to typ, který mám v seriálu představovat, a dělám to po svém. Nechci být žádný odulý svalovec.
Jak to máte v životě? Stává se vám, že vás holky balí?
Není to tak horké. Vlastně se mi to nestalo asi nikdy. Všechny své lásky jsem si musel sbalit sám. S tou poslední to bylo navíc ještě úplně maximálně románově těžký, tedy hezký.
Povídejte.
Potkal jsem ji na začátku loňských prázdnin. Vystoupila z temného koutu místnosti s knihou v ruce. Vydal jsem ze sebe „uhhh“ a strávil s ní tři nejkrásnější dny. Pak jsem ji tři čtvrtě roku neviděl. Další pořad LiStOVáNí z knihy Dobrý proti severáku, kterou doporučuju každému romantikovi, jsem věnoval celý jí. Od plakátu až po muziku. Anežka přišla a teď jsme slavili takové půlroční výročí. Vlastně máme tedy dvě, letní a zimní.
S C. D. Paynem, autorem Mládí v hajzlu, jste vystoupil v dvaadvaceti divadlech. Jak jste se k tomu dostal?
Tak funguje mé LiStOVáNí. Dvaadvacet měst jsme projeli za devět dní. Je tedy šance, že si nás lidé můžou najít opravdu po celé republice. Ročně s LiStOVáNím navštívíme přes 150 měst. Tenhle projekt mě moc baví, přijďte kdykoliv.
www.listovani.cz
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Story.
