V pondělí a úterý třetího týdne bylo v plánu probrat jednotlivé etapy dvacátého století, samozřejmě v souvislosti s make-upem. Celým stoletím nás velmi poutavě provedla lektorka Janka Letková, která nás seznámila se světovými ikonami. Make-up opravdu není jen o krásných krabičkách s lákavým obsahem, ale lze jím vyjádřit mnohé a v historii hrál velmi důležitou roli.
Ve 20. a 30. letech byl kladen důraz na velmi tmavě, a tím pádem výrazně nalíčené oči i rty, obočí bylo vytrhané do úzké linky, zbytek obličeje byl spíše upozaděn. Vše souviselo s filmy, které se v tomto období točily, šlo o černobílé snímky a herečky si zvýrazňovaly právě oči a rty, divačky je tedy následovaly. Vedl se také bujarý noční život, veselilo se při minimálním osvětlení, bylo tedy nutné zvýraznit podstatné části obličeje. Ženy byly v předválečné době "parťáky" mužů, doprovázely je na časté společenské akce, děti byly v péči chův.
Válečná 40. léta byla samozřejmě úplně jiná. Muži odcházeli bojovat, ženy se musely osamostatnit. Ovšem ani v těchto těžkých časech nezapomínaly na vzhled. Ten působil velmi žensky. Oči byly líčeny jen mírně, neutrálně, důraz se kladl na rty, jejich plný tvar a výraznou barvu. Ženy se snažily být stále krásné a přitažlivé, jelikož myšlenka na ně byla často to jediné, co drželo muže "nad vodou". Pohled na ženu - zdravotní sestru byl bohužel také často to poslední, co zranění vojáci v životě viděli...
Padesátá léta se nesla v duchu výrazného make-upu. Jediným úkolem žen totiž často bylo jen být krásné. Muži se zřejmě zalekli ženské emancipace z válečné doby a bylo potřeba si dokázat, že je ženy stále potřebují. Ideálním modelem té doby bylo, že muž vydělával a žena zůstávala doma, jejím úkolem bylo zvelebovat sebe a dům. Dlužno dodat, že se v tomto období rozmohl ženský alkoholismus, ne každá žena má totiž ambici být jen krásná.
Make-up šedesátých let definuje jediné jméno - Twiggy. Jistě si vybavíte její výrazně nalíčené oči, které se staly dalším ikonickým prvkem dvacátého století. Ženy se pokoušely mít stejný udivený pohled dítěte, který doplnily jen lehkou tvářenkou a rtěnkou v broskvových tónech.
Sedmdesátá léta opět může charakterizovat jméno, a to David Bowie, který byl také prvním mužem, jenž se veřejně líčil a používal make-up k uměleckému vyjádření. Ženský make-up se v těchto letech nesl buď v glamour duchu, jistě si všichni vzpomeneme na hrdinky seriálu Dallas, nebo naopak se ženy nelíčily vůbec neb se hlásily k hnutí hippie.
Osmdesátá léta byla barevná, barvy se míchaly, navzájem neladily a nikomu to nevadilo. Typickou ikonou tohoto období je Madonna a její fialovo-zelené oči a k nim jasně růžová rtěnka.
Ženy se ale barev samozřejmě po nějaké době přesytily, a tak není divu, že se devadesátá léta nesla v duchu hnědé. Hnědá barva se používala na oči, rty... Vzpomeňme třeba na seriál Melrose Place.
Ve středu nás čekal fotomake-up. Úkolem vizážisty je v tomto případě co nejvíce usnadnit práci fotografovi při postprodukci, což znamená barevně sjednotit pleť, zamaskovat nedokonalosti. My jsme dostali za úkol předvést na modelce nude make-up, tedy takový make-up, který není na první pohled patrný. V druhém kole jsme se učili postupně přidávat na intenzitě.
Čtvrtý den třetího týdne byl ve znamení facechartu. Jedná se zjednodušeně o omalovánky pro dospělé. Na nich lze trénovat s klasickými líčidly, případně je možné do facechartu vyznačit klientce, který produkt jsme na ni a kam použili.
V pátek přišel na řadu jevištní make-up. My jsme si pod vedením výborného Sashi W. Isara vyzkoušeli nalíčit modelky ve stylu Kleopatry, baroka a rokoka.
Šlo o velmi náročný den hlavně pro modelky, které zakusily, byť s moderní výbavou, co vše musely pro krásu přetrpět ženy před několika staletími.
Věděli jste, že výrazně a třpytivě nalíčené oči, které nosila Kleopatra, měly odhánět dotěrný hmyz?