Extrovertní chlapeček, který byl už v první třídě rád středem pozornosti, vystudoval ekonomii. Pracoval v metru a podniku zahraničního obchodu, těsně po revoluci začal spolupracovat s Československým rozhlasem.

„Přišel jsem z ulice s několika fejetony v podpaží a náhodou to vyšlo. Tehdy byla doba neuvěřitelných možností,“ vzpomíná. Přes konkurz se dostal k moderování ranní show na nové stanici Evropa 2.

„Bylo to jediné komerční rádio, takže popularita se vyráběla velmi jednoduše. O pár let později jsem jako ,zkušený mazák‘ dával rady Leošovi Marešovi, který začal zářit ve stejném rádiu. Leoše ostatně považuji – i v oblasti jeho hudebních počinů – za svého nástupce, který samozřejmě mé skromné úspěchy stokrát překonal.“

Gigantický projekt

OD roku 1997 pracuje v televizi Nova. Připravoval například Zlatíčka, soutěže Miss, Zlatou mříž a Gogo šou. Loni se přesunul na Ukrajinu, kde vede televizní projekt Superhvězda.

„Je to obdoba německé pěvecké soutěže Popstar. Byla to lákavá nabídka, která se neodmítá. Vyslala mě tam společnost CME, vlastník Novy. Připravujeme tříhodinové přenosy v úterý a ve středu. Třináct týdnů. Na přípravu gigantického projektu plného velkých pěveckých čísel s létajícími akrobaty, speciálními efekty a třeba i deštěm na pódiu jsme měli pouhý měsíc. Než tam projekt skončí, nastupuju do dalšího tady v Čechách. Půjde opět o talentovou show,“ přibližuje svůj pracovní kolotoč Vít Pokorný.

Poklona od Gábiny Osvaldové

Přestože je rád mezi lidmi, dokáže se donutit sednout si a psát. Vytvořil například balet Tanec pralesa. „Vymyslel jsem ho a zrežíroval pro studenty konzervatoře. Je nejen o amazonských indiánech a o změně ducha, ale o konfliktech celé planety. Pan ředitel se mě nedávno ptal, zda nemám ještě něco v šuplíku… Mám, ale jde o filmové scénáře, na jejichž realizaci samozřejmě chybějí peníze a čas.“

Loni napsal formou dopisů, které posílá sotva dospělá holka, svou románovou prvotinu Ahoj mami. „Rád poslouchám lidi, co si vyprávějí, co cítí, rád se převlékám do jejich kůží. Tak jsem se převlékl i do velmi ujeté slečny, která se pere s celým světem a pořád ne a ne být šťastná,“ vysvětluje.

Román měl úspěch, takže jeho autor dostal nabídku na pokračování. „Napsal jsem ho pro milovníky černého humoru a absurdit po nocích ve strašlivém kyjevském hotelu a nazval Na náš pohřeb do smrti nezapomenete!“ Obě knížky ilustrovala Gabriela Osvaldová.

„Když jsem jí poslal první rukopis, volala mi, že smíchy spadla z postele. Je mi ctí, že moje knížky doplnila kresbami.“ Nad otázkou, jestli chystá další knihy, krčí rameny: „Uvidíme.“