Vteřina, která jí změnila život
Veronika už v devíti měsících čile běhala, což se jí jednoho dne paradoxně krutě vymstilo. „Doma netekla teplá voda, a aby mě maminka mohla vykoupat, ohřívala vodu na kamnech. Když nalila vodu do vaničky a otočila se ke sporáku s prázdným hrncem, přiběhla jsem, vzala za vaničku s vařící vodou a zvrhla ji na sebe,“ vypráví Veronika.
Tehdy měla na osmdesáti procentech těla popáleniny prvního až třetího stupně. V dětství sice prodělala několik operací a léčebných procedur, přesto jí dodnes zůstala řada jizev především na nohou.
Plastické proměny_Veronika
Vybrečím se a jdu dál
Veronika stojí nohama pevně na zemi a nepůsobí dojmem nešťastného uzlíčku komplexů. Je to sympatická usměvavá dívka, která se nebojí přiznat, že má z něčeho strach, ale rozhodně se nehroutí v záchvatu pláče. „Když mi něco nebo někdo ublíží, vybrečím se doma do polštáře, ale pak se musí jít dál,“ říká a dodává, že ačkoliv vyhrála soutěž, ví, že vyhráno ještě zdaleka nemá. Jizvy jsou staré a může se stát, že jejich úplné odstranění nebude po pětadvaceti letech možné.
Veronika navštívila Kliniku a institut estetické medicíny Asklepion, kde po konzultaci s vedoucí lékařkou oddělení dermatologie MUDr. Hanou Smutkovou absolvovala testovací zákrok dvěma typy laserů. Podle toho, který na její jizvy lépe zabere, se bude rozhodovat o další léčbě. A zatímco Veronika čekala, až začne působit znecitlivující mast, povídaly jsme si o tom, co má za sebou. A přidala pár slov i o blízké budoucnosti.
Plastické proměny_Veronika
Jak jste vnímala průběh soutěže?
„Zpočátku jsem byla nadšená a rozhodně mě povzbudily kladné reakce lidí, kteří mi vyjádřili podporu. Ty negativní jsem si pak naopak dost brala. Je mi jasné, že když jde člověk s kůží na trh, musí počítat i s negativními ohlasy. Ale jsem na tohle citlivka, takže mě to zamrzelo. Zkoušela jsem komentáře nečíst, ale to vám nedá. (Směje se) Každopádně chci opravdu moc poděkovat lidem, kteří mi drželi palce a posílali hlasy. Byla to pro mě obrovská podpora.“
Máte dnes ze svých jizev komplex?
„Určitě mě to trápí, když například vidím na veřejnosti pohledy lidí. Často se i ptají, co se mi stalo. Ale že bych kvůli jizvám byla nějak výrazně zakomplexovaná a nevěřila si v životě, to asi ne. Hodně mě také podporuje přítel.“
Dělá vám problém nosit sukně nebo plavky?
„Na základce jsem měla problém nosit sukně a jizvy odhalovat. Na střední jsem si už ale zvykla a snažila jsem se to brát tak, jak to je. Když někdo koukal nebo měl připomínky, tak jsem odešla. Určitě jsem se z toho ale nesložila.“
Veroniko, máte ze zákroku strach?
„Paní doktorka říkala, že to nebolí. Maximálně prý ucítím štípání. Ale já jsem strašpytel, takže se bojím. Určitě mě uslyšíte až do čekárny. (Směje se)
Přichází sestřička a zve Veroniku do ordinace. Když se Veronika vrací, pokračujeme v povídání:
Tak co, bolelo to?
„Ne, vůbec. Teď budu čekat šest týdnů, než se testovaná místa úplně zahojí a rozhodne se, co dál. Dívám se na to realisticky - pokud to bude alespoň trochu lepší, budu ráda.“
Jak dopadl testovací zákrok? Jakou podporu má Veronika od přítele? Co ji čeká v příštích týdnech? Sledujte s námi její příběh i nadále!