S Jaromírem jsme se brali ještě za studií, mně bylo dvaadvacet, jemu o dva roky víc. Byla to svatba z velké lásky, těhotná jsem nebyla, ale manžel ještě musel absolvovat povinný rok vojny. V té době jsem se skamarádila s Johanem, bylo mu dvacet a studoval na UMPRUM. Okouzlující, vtipný a šarmantní kluk, zamotal mi hlavu, ale Jaromíra jsem měla stále ráda. Vůbec jsem nepomyslela na to, že bych ho opustila, ale Johan pro mě představoval únik z osamělosti. Rozhodně jsem si nepřála, aby to „prasklo“, stýkali jsme se tajně, naivně přesvědčeni, že nás nikdo nepotká. A pokud ano, co na tom, přece není zločin, dát si dvojku vína s kamarádem…

Situaci jsem podcenila. Jaromír dostal na vojnu dopis od naší společné dlouholeté kamarádky. Psala mu, že ho podvádím s Johanem, jeho, Jaromíra, tak úžasného kluka. A že by si zasloužil jinou ženu, milující, věrnou, což já evidentně nejsem, a že by se měl se mnou rozvést. Jaromír mi ihned volal, ptal se, co se děje. Byla jsem zděšená. A taky mi došlo, že naše „kamarádka“ si na mého muže brousila zuby už dávno. Jak to, že jsem si těch signálů, které mi teď naskakovaly v hlavě jako blechy, dřív nevšimla? Jaromír si vzal opušťák a přijel. Nešťastný, tápající.

Ano, přiznala jsem, že jsem byla s Johanem párkrát na skleničce, ale nic víc. Popřela jsem, že mezi námi byl i milostný vztah. Nějak jsme to překonali, postupně se nám narodily dvě děti, ale Jaromír mi v nitru duše nikdy neodpustil. Pocit křivdy a nedůvěra v něm zahnízdily. Ne že by mi můj prohřešek předhazoval denně, ale v určitých situacích, třeba když jsme si po divadle zašli na skleničku a v restauraci na mě začal zírat nějaký pohlednější muž, vytasil svou tajnou zbraň. „Vidíš toho chlapa v rohu u okna? Pořád se na tebe dívá. Není to náhodou ten tvůj Johan? Že vy si dáváte tajná znamení! Ty se s ním pořád scházíš, co? Nebo je to pro změnu někdo jiný?“ Obrátila jsem oči v sloup a hluboce si povzdechla. Co na to říct! Od mého románku uplynula léta, s Johanem jsem se po tom „dobře míněném a přátelském dopise“ naší „kamarádky“ rozešla, stejně jako s ní.

Jenže Jaromírovi jeho pochyby a podezírání zůstaly. A nedávno mu navíc nahrála náhodná shoda okolností. Po mnoha letech jsem potkala Johana v bance. Byla bych si ho nevšimla, ale on mě zaznamenal okamžitě. „Ahoj, Věro, ty ses ale vůbec nezměnila!“ Nuceně jsem se usmála, Jaromír totiž čekal před bankou, jak jsem si alespoň myslela. „Ty ses taky nezměnil, Johane, doufám, že se ti daří dobře. Ale promiň, já hrozně spěchám.“ Neřekla jsem mu, že venku čeká manžel, přišlo mi to hloupé a navíc, jak se ukázalo, nebylo by mi to stejně nic platné. Jaromír stál v chodbičce a sledoval nás prosklenými dveřmi. A Johan mi na rozloučenou podal ruku a ještě mě políbil na tvář!

„Aha!“ pravil Jaromír vítězně. „Tak ty jsi tady měla rychlou schůzku, zřejmě jsem vám dvěma něco překazil. To mě ale opravdu mrzí, no, však vy už si najdete cestičku, nakonec máte ji po léta vyšlapanou,“ dodal jedovatě. Neodpověděla jsem na to nic. Cokoli řeknu, použije Jaromír proti mně. V podstatě si s tou situací, která mi kazí náladu a ubírá energii, nevím rady. Proč můj manžel stále vyhrabává dávno mrtvou minulost?

Věra

Slovo odborníka

PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog

Nevěra je zásek do důvěry, jizvy bolí dlouho

* Einmal ist keinmal - říkávají s oblibou naši německy hovořící evropští sousedé naznačujíce tím, že stalo-li se něco pouze jednou, pak jako by se to snad vůbec nestalo. Statisticky by měli pravdu, skutečně není moudré zobecňovat cokoli, co se neděje opakovaně. Kdyby se však stejný výrok pokusili použít ve snaze bagatelizovat jednorázovou nevěru, u svých legálních partnerů by asi moc neuspěli.

* Na věci nemění nic ani fakt, že jde o počínání, které by již dávno mohlo být promlčené. Pro nevěry totiž žádné promlčecí lhůty neplatí. Vždy je to hluboký „zásek“ do důvěry, zároveň bývá spojen s masivní bolestí.

* Nejhůř se vyrovnáváme s nevěrou, která nás zasáhla v některém z emočně vypjatých období, v čase, kdy jsme enormně zranitelní. Jen muž barbar „zahne“ partnerce v době těhotenství nebo po porodu. Tedy tehdy, kdy je objektivně oslabená. Podobně obtížně se vyrovnávali muži s nevěrami, o nichž se dozvěděli během základní vojenské služby. Zpravidla tedy na počátku vztahu a v době nuceného odloučení. Kombinace tak masivního zranění s dostupností střelných zbraní mívala často fatální dopady.

* Jen žena naivní se domnívá, že je sto nevěru konspirovat. Nikdy neví, kdy se objeví nějaká „kamarádka“, která sice „nechce žalovat, ale hlásit to musí“!

* Jaromír se snažil situaci podle možností ustát. Alespoň navenek přijal Věřinu verzi, že šlo jen o pár setkání a pár společně vypitých skleniček. Musel ji tehdy mít hodně rád, v jeho věku pro něj určitě nebylo snadné ve vztahu pokračovat. Navíc ještě neměli děti a případný rozchod by tak mohl být celkem snadný. Dnes jsou spolu již více než 20 let, jejich vztah určitě nemohl být po celou dobu špatný, to by spolu tak dlouho nevydrželi. Nějaké jizvy v Jaromírově duši ale zůstaly. Nevýhodou starých jizev je, že se občas ozvou. Ty tělesné zpravidla při změně počasí, na duši zase v situacích, které nám onu bolestnou zkušenost něčím připomenou.

Dobrá rada

Pokud by Jaromírovy výpady měly sloužit jako bič, jímž by Věru šlehl, kdykoli by ji chtěl ztrestat, pak je sporné, zda lze v podobném stavu setrvávat. Něco jiného by však bylo, kdyby se nezhojené jizvy pouze tu a tam ozvaly a on by si toho byl vědom. Kdyby na Věru neútočil a místo toho se jí snažil popsat své pocity, pak by třeba společně našli způsob, jak jizvy lépe ošetřit a jak do nich již tak bolestně nerýpat. Řešením ovšem není, aby si Věra až do konce života sypala popel na hlavu a cítila se ve vztahu nadále tou, která se provinila. Co se stalo, nedá se odstát, nakonec to, že spolu zůstali, byla i Jaromírova volba. O jeho občasných jedovatých poznámkách není radno polemizovat; může-li, pak by je Věra měla raději přejít mlčením a nenechat se do podobných debat vůbec zatahovat.

JAK JSOU NA TOM CELEBRITY

* „Žárlivost je kořením vztahu,“ tvrdí herečka SIMONA CHYTROVÁ a dodává, že tím, kdo žárlí, je v manželství s režisérem Vítem Olmerem ona. „Nezapřu svoje italské předky,“ říká. To její muž žárlivosti nikdy neholdoval. „Moje žárlivost, stejně jako sonda Voyager, už dávno opustila sluneční soustavu,“ svěřil se s humorem.

* Krásná SCARLETT JOHANSSON má za sebou nevydařené manželství s kolegou RYANEM REYNOLDSEM, a přestože ani jeden z nich nikdy neprozradil, na čem jejich vztah ztroskotal, čas od času to nechtěně naznačí. Scarlett se nedávno nechala slyšet, že nemůže tolerovat žárlivost. „Když někdo agresivně žárlí, je to opravdu nehezké, protože to ukazuje na jakýsi druh nejistoty. Kontrolování je hrozné,“ říká. Stála tedy za jejím rozvodem právě žárlivost?

* ANGELINA JOLIE nerada slyšela o své předchůdkyni v náruči Brada Pitta, Jennifer Aniston. Uklízečka na ni prozradila, že kvůli jeho bývalce byly doma velké hádky. Angelina nechtěla, aby se Brad setkal s hereččinými rodiči, s nimiž měl dobrý vztah. Angelina prý navíc mluvila Bradovi do scénářů. Nejraději by z nich vyškrtala milostné scény. Kdysi se totiž při natáčení jedné z nich dali dohromady. A evidentně se jí udržet vztah stejně nepodařilo.