Před pěti lety hledala nový domov. Na říčanskou vilu poblíž koupaliště Jureček se přišla podívat i s kamarádkou. „Sedly jsme si na zahradě na deku a později i usnuly. Cítila jsem tak mimořádně pozitivní energii, že jsem hned věděla, že zůstanu, i když to byl první dům, který jsme viděly,“ vzpomíná Vendula. Teď konečně rekonstrukci vily dokončila. Mezitím se stihla rozejít s manželem Patrikem Aušem a našla si přítele. „Od Karlovy smrti jsem si připadala jako kočovník. Vždy jsem byla pořád u někoho na návštěvě, ať už to bylo u kamarádek v Jablonci, v Řecku, nebo u Patrika v Říčanech. Teď mám konečně svůj domov.“
Proč se rozpadlo vaše manželství s Patrikem? Hrál v tom roli věkový rozdíl?
Částečně ano. Většina chlapů se do určitého věku chová nedospěle. Nejsou zodpovědní. A to byl i hlavní problém našeho vztahu.
Na veřejnosti se teď po vašem boku objevuje nový muž Vladimír Waas. Nezavinila rozvod nevěra?
Vůbec ne. S Patrikem už skoro rok nežijeme.
Nikdy jste si nebyli nevěrní?
Ne, ale nemůžu mluvit za manžela. Neskutečně jsem se snažila o to, mít šťastnou rodinu a dát ji zase dohromady. Vyzkoušela jsem všechny možnosti. Když jsem zjistila, že to nejde, tak jediné, co mi zbylo a co mám sama pro sebe, je čisté svědomí.
Vnímáte tedy rozvod jako katastrofu?
Teď už ne. Když jsem před rokem slyšela to slovo, byla jsem z toho vyřízená. Dnes to beru jako vysvobození ze situace, která pro mě byla nepříjemná. Řešila jsem to i s psychology a s jejich pomocí se mi povedlo zbavit se i dalších kostlivců ve skříni. Díky bohu jsem dospělá, i když tomu moc neodpovídá minulý víkend, kdy mě pronásledovali fotografové. (Halloweenskou party si Vendula patřičně užila za asistence paparazzi. Celý týden bulvární deníky tiskly Venduliny fotografie – pozn. red.)
To musela být hodně divoká oslava.
Přátelé mi psali esemesky: „Vendula je zase rokenrol! My tě milujeme. Ať žije Batman!“ Ale to jsou lidi, kteří mě znají a vědí, jaká jsem. Ten, kdo mě chce odsoudit, si vždycky nějaký důvod najde. Odjakživa jsem polarizovala lidi.
Nakolik let se cítíte na povedené oslavě?
Já se vždycky cítím mladší. Je mi čtyřicet, ale život jsem nikdy neměla fádní. Žiju v sinusoidách. Ty vzlety a pády jsou velké, ale přesto se cítím pořád plná energie. Užívám si rošťárny, přestože mám spoustu starostí. Synovi je sedm let. Každý den má školu do čtvrt na čtyři. Přijde unavený domů a já s ním pak dělám úkoly. Do toho konečně pustili mámu z nemocnice. Bydlí teď u mě, protože potřebuje neustálou péči. Kromě toho vedu Kapku, jednu z nejznámějších nadací v republice. Za to všechno mám zodpovědnost a jsem jen normální ženská. Starám se o dítě, vařím, uklízím, peru a dokonce mě to baví. Ale nejsem dokonalá, to určitě ne. Nesnáším třeba žehlení.
To jsme utekli daleko od skandálních fotografií. Co na ně říkali partneři vaší nadace?
Spousta z nich mi zavolala a smáli se. Vědí, že svou práci dělám poctivě, a nesouvisí to s tím, jak jdu jednou za rok z baru.
Kapku vedete celkem třináct let. Není to už stereotyp?
Pořád vymýšlíme něco nového. Teď máme projekt, který se jmenuje O kapku lepší. Mě ten název baví – moji přátelé si myslí, že cílem je chovat se o kapku lépe, ale spočívá to v tom, že když si dáte kávu v restauraci zařazené do sítě O kapku lepší, tak přispějete pětikorunou na naše projekty. Díky bohu, že spousta lidí neví, jaké to je, mít těžce nemocné dítě, i když pak se někdy k naší práci staví odmítavě. Věřím, že těch odmítavých není mnoho.
Kdo vám nejčastěji přispívá?
Naši dlouhodobí partneři. Část prostředků, které Kapka získává, je z DMS zpráv, když pořádáme charitativní koncert. Dárci nám také posílají peníze trvalým příkazem, ale nejdojemnější jsou chvíle, kdy nám babičky odkážou svůj majetek. Uvědomuju si, že před tím, než zemřely, mi na smrtelné posteli věřily, a to je opravdu hodně silná motivace.
O novém vztahu Venduly Svobodové se dočtete v pokračování rozhovoru v časopise Story, který je právě v prodeji.
