Představme si den pana XY. Ráno vstane, podívá se na Facebook a tím o sobě vysílá do světa první stopu. Následně vypne počítač a vyráží do zaměstnání. Při odchodu z domu se mihne kolem kamery prodejny potravin – stopa číslo dvě.

O blok dál nasedá do zaparkovaného auta a ani si nevšimne, že naproti přes ulici je další kamera: třetí stopa. Na silnicích máme takzvané úsekové měřiče rychlosti. O panu XY je zaznamenáno, v jakém autě seděl, jakou projel rychlostí a v kolik hodin – čtvrtá stopa.

Pak dorazí do práce, kde jeho pohyb zaznamená čtečka vstupní karty, tedy pátá stopa. Usedá k počítači a začíná si prohlížet webové stránky: zanechává další stopu prostřednictvím IP adresy. Vzápětí možná napíše e-mail, kde sdělí některé informace – stopa sedmá.

Facebook k tomu používá tzv. cookies. Jde o malé textové soubory, jež se do počítače uloží při návštěvě určité stránky. Prohlížeč si s jejich pomocí může pamatovat nastavení stránky (nebo například obsah košíku v e-shopu). U přihlášených uživatelů si Facebook ukládá informace o jejich jméně, seznamu přátel a další.

Nejde ale jen o Facebook; cookies se sbírají také obyčejným brouzdáním kdekoli jinde po internetu (portály sledují pohyb uživatelů proto, aby zjistily, o co se zajímají, mohly jim šít služby na míru a zacílit reklamu).

Legislativci EU se už touto problematikou zabývají a třeba ve Velké Británii začal v květnu platit zákon, který provozovatelům webů přikazuje návštěvníky o použití cookies informovat.

Na závěr ještě jednou Velká Británie: tamní nejvyšší soud nařídil nedávno sociální síti Facebook, aby zveřejnila totožnost lidí, kteří se podíleli na špinění jména 45leté Britky Nicol Brookesové, jenž se zastala jednoho ze soutěžících v pořadu X Factor.

Tady databáze posloužila k dobré věci, ale… Stejně není představa budoucnosti, v níž bychom mohli být díky elektronice, internetu a bezdrátové komunikaci fízlováni 24 hodin a 365 dní v roce, ani trochu veselá.

Fakta o kamerách

  • Je jich tolik, že už nelze v rámci měst, krajů nebo celé republiky jednoznačně určit jejich počet, souhrnné statistiky neexistují. Kromě městské a státní policie, technické správy komunikací a dopravních podniků je používají banky, úřady, obchody, školy, školky, benzinky, kasina. Podle odhadů jsou jich stovky tisíc! Třeba jen v Praze dohlíží přes 639 kamer a funguje 61 monitorovacích pracovišť Městského kamerového systému. Výstupy některých z nich lze on-line sledovat na webu http://kamery.praha.eu.
  • Na kamery v ulicích si lidé víceméně zvykli, aktuálně se však ozývá kritika na rozmach kamer ve školách. Kamerovým systémem u nás disponuje zhruba 1 400 základních a středních škol. Jejich ředitelé argumentují tím, že chtějí bojovat s pohybem cizích osob v budovách, se šikanou a krádežemi.
  • Rekordman v počtu bezpečnostních kamer je Velká Británie: od druhé poloviny 80. let se stala průkopníkem masového nasazení kamer do veřejných prostranství a odhaduje se, že na ostrově jich je nainstalováno 4,2 milionu!