"Angelika se stala důležitou součástí mého života a vše, co s ní souvisí, mě stále dojímá. Dokonce i teď, po čtyřiceti letech. Možná se mi podobá až příliš, nebo jsem možná do své role vložila až příliš mnoho vášně," říká Michele Mercier. Role Angeliky, hrdinky pětidílné historicko-romantické filmové série, se ovšem stala také jejím prokletím. Proslulá "markýza Andělů" se v pěti filmech stihla dvakrát provdat, být milována celými zástupy mužů, tančit ve Versailles i zápasit o život na palubě pirátské lodi, být prodána do sultánova harému a nesčetněkrát uniknout jisté smrti. A tím vším se zapsala do paměti několika generací filmových diváků tak výrazně, že nic z toho, co Michele Mercier později natočila, ji už nepřekonalo. Možná proto dnes působí jako zašlá hvězda, která se se svým osudem nikdy nevyrovnala a její memoáry překypují hořkostí.

Angelika jsem já

Michele Mercier se narodila jako Jocelyne Yvonne Renée v rodině lékárníka v Nice na francouzské Riviéře. Navzdory poválečné chudobě jí rodiče dali možnost věnovat se baletu: z pilné dětské sboristky v niceské Opeře se vypracovala až na sólovou tanečnici a ještě jako -náctiletá získala angažmá v Paříži.

Současně s baletními tréninky chodila také do dramatického kursu Solange Sicardové a příležitostně účinkovala také ve filmech. Když mířil do kin film, ve kterém si zahrála svou první větší roli, změnila si své nemoderně znějící křestní jméno na Michele - bylo to jméno její mladší sestry, která v pěti letech zemřela na tyfus. A také výraz obdivu k tehdejší herecké hvězdě Michele Morgan.

Její filmová kariéra se slibně rozjížděla: natáčela ve Francii, v Anglii i v Itálii, kde její popularita soupeřila se Sophií Loren či Ginou Lolobrigidou. Potřebovala jen film, který by z ní udělal skutečnou hvězdu.

A její šance skutečně přišla. Když se francouzsko-italští producenti rozhodli zfilmovat románovou ságu o Angelice, o titulní roli se ucházela celá řada hvězd. Catherine Deneuve neuspěla, protože působila příliš chladně. Jane Fonda producenty odradila americkým přízvukem. Uvažovalo se dokonce i o Brigitte Bardot. Michele Mercier ovšem všechnky konkurentky převálcovala, snad proto, že ta postava jí byla skutečně souzena: "Od první chvíle, kdy jsem tu knihu otevřela, jsem věděla, že Angelika jsem já a já jsem Angelika," vzpomíná.

Angelika, které se také přezdívalo "James Bond v sukních", znamenala okamžitý a obrovský kasovní úspěch. Kariéra Michele Mercier se ovšem její vinou ocitla na mrtvém bodě. Ve snaze vymanit se ze škatulky romanticko-dobrodružné hrdinky zkoušela filmy nejrůznějších žánrů, ale bez úspěchu. Její ústup ze slávy završil v sedmdesátých letech tříletý pobyt v Hollywoodu, kdy se marně pokoušela prorazit jako producentka.

Milenci a manželé

Možná, že Michele Mercier se s Angelikou doopravdy vnitřně ztotožnila, v jednom se od ní ale výrazně lišila: nikdy se nenaučila ovládat muže a využívat jejich obdiv ke svému prospěchu. Její první manžel, začínající režisér André Smaghe, skončil jako duševně nemocný alkoholik, který se ji údajně pokusil i zavraždit - vyřadil z provozu brzdy v autě, které ji mělo vézt na natáčení. Další partner byl tak patologicky žárlivý, že trval na své osobní přítomnosti při natáčení každé postelové scény ve filmech o Angelice (a že jich bylo nespočet!). Automobilový závodník Claude Bourillot prožil po jejím boku dvanáct let - až jednoho dne utekl i s jejími šperky. Zklamal ji ostatně i její herecký partner Robert Hossein, který si v Angelice zahrál jejího manžela Joffreye de Peyrac. V devadesátých letech přenesl příběh Angeliky na divadelní prkna a roli kulhavého Joffreye si zopakoval - ovšem pro roli Angeliky si vybral mladičkou Cécile Bois.

"Jsem na mizině. Budu muset prodat část svých obrazů, nábytku, šperků, dokonce i kostýmy z Angeliky," svěřila se Michele Mercier v roce 1999. A ve svých memoárech napsala: "Všichni muži, kteří se mi kdy dvořili, se pokoušeli svést Angeliku, ne mě. Ale jednoho dne jsem pochopila, že Angelika už mi nemůže ublížit, protože jsem se naučila brát ji jako mladší sestru, se kterou musím žít ruku v ruce."