„Můj dědeček mě učívával jódlovat. Holalí, holalí a hó! A říkal - uč se, nebudeš pak litovat,“ pěje ve svém slavném hitu Jiří Korn, jeden z mála našich zpěváků, kteří se nestydí vydávat divoké kvílivé zvuky: „Jó dlej dí, jó dlej íého!“
Podle některých etnografů prý mimochodem tento typ komunikace napodobuje zvířecí „hovory“, například vytí vlků a štěkání lišek.
Češi se jódlování smějí, ba až posmívají. Podle řady lékařů je to však skvělý prostředek na uvolnění stresu a podporu hlubokého dýchání. Přidaná hodnota pak je pobavený potlesk, který určitě sklidíte za jódlování na večírku. Jenomže víte, jak se vlastně tento „zpěv“ provozuje?
Podívejte se, jak jódluje Franz Lang z Tyrolska:
Jódluje Ind, Mongol i Peršan
Vůbec nejde o nějakou originalitu, jež snad mohla vyrašit pouze na alpských skalinách mezi kamzíky a svišti. Ve skutečnosti se jedná o dorozumívací prostředek, který je v různých podobách „doma“ v dlouhé řadě zemí. Každá si ho ale přizpůsobila trošku jinak.
V našich končinách to byly známé halekačky, jimiž se chlapci a děvčata škádlili z kopce na kopec. V Persii se halekalo umělecky a v jiných tóninách. Pygmejští pěvci se na dálku dorozumívali ostrými vyráženými zvuky podobně jako některé primitivní národy v Amazonii.
V gruzínských horách zní jódlování krimančuli, příbuzné zvuky vydávají i Mongolové, australští domorodci či Kazaši. Záběr slavných jódlérů je neobyčejně široký: Asii vládne Kišore Kumar, Evropě „Jodlerkönig“ Franz Lang z Bavorska (prodal víc než 10 milionů desek). Alpské jódlování má co do hlasové techniky nejblíže k laponské a mongolské variantě.
Udělat tak ze zástupců všech světových typů jódlování smíšený sbor, to by byl hudební zážitek! Pro většinu lidí ovšem možná spíš noční můra…
Radost ze života -a pěkně nahlas
Ještě před nějakými 20 lety byl tento typ zpěvu v Německu a Rakousku hlavně „exponát folklorních muzeí“ a málo zajímavá součást estrád pro důchodce. Masový návrat k přírodě a přirozenosti ovšem učinil jódlování zajímavým i pro mladé lidi. Podle odhadů se nyní jódlovacích kurzů každoročně účastní na 10 000 lidí!
K velkým jménům nové vlny patří třeba Gerhard Katholnigg z bavorského Geretsriedu, jenž k výraznému zpěvu přivedl i nadšence z Japonska, USA či Austrálie. V letech své největší slávy provozoval také internetové kurzy. Frekventanti absolvovali deset lekcí, načež svému guru odeslali nahrávku svého zpěvu. Pokud ji Gerhard Katholnigg schválil, dostali od něj hrdý diplom Jodel Award.
V současnosti jsou nejslavnější kurzy Rakušana Josefa Eckera; každý rok je absolvuje zhruba 3 000 lidí. Letos už jsou obsazeny na čtvrt roku dopředu. Nenavštěvují je přitom jen zájemci o folklor a ekozemědělci, nýbrž třeba i operní pěvci a bankovní úředníci.
„Jódlování není žádná muzeální relikvie, ale čistá a zdravá alpská radost ze života vyjádřená v tónech!“ vysvětluje nadšeně Mistr, jemuž řada jeho žáků říká alpský šaman. Samozřejmě nosí kožené kalhoty a kostkovanou košili (to podle něj k jódlování nezbytně patří).
Hlasitý zpěv prý napomáhá vzniku léčivé harmonie s přírodou, proto by měl být provozován na širých lukách a vrcholech kopců. Tak to ostatně v minulosti vždy bývalo. Pastevci se jódlováním domlouvali s majiteli stád ve vesnicích, hospodští inzerovali kořalku, myslivci varovali pytláky, chlapci si sjednávali schůzky s děvčaty, tímto způsobem se hlásila úmrtí, narození dětí i vpády nepřátel.
A ještě jedno video z Tyrolska:
Energie a životní síla podle Josefa Eckera v jódlování zůstaly doposud, stačí jen vyšlápnout si do přírody a „vzít si ji“. K tomu patří domácí biostrava, klidná meditace a nocleh na slamníku vycpaném voňavým senem. Nezkusíte to také?
„V pondělí se pak vrátíte do své protivné kanceláře nabiti radostí a zajódlujete tak, až se všem otráveným kolegům rázem spraví nálada,“ láká Josef Ecker. „Konečně budete moci vyjádřit svou osobnost.“ Všem svým studentům pak Mistr vštěpuje poučku: „Trocha jódlování nikdy nezaškodí…“