Kdo by ale v dnešní době věřil na zastaralé pověry? Vždyť kdyby každé rozkrojené jablíčko s křížkem z jádřince mělo věštit smrt, zakrátko by houfně pomřely celé zástupy vyznavačů vánočních tradic. Jaké jsou nejznámější vánoční tradice, které se u nás dodržují?
Mýtus první – O šupinách a luštěninách
Kapří šupina pod talířem má přinést v novém roce peníze. Jenže myslíte si, že pár šupin vás vytáhne z finanční krize? Těžko. Původně se ale peníze ve vaší peněžence měly vlivem kouzelné šupiny rozmnožit stejně jako ryby v sítích svatého Petra. Peníze stojí i za další pověrou. Jejich hojnost vám měla zařídit konzumace luštěnin. Hospodyňky tedy na Štědrý den vařily čočku a hrách. Už není jasné, jestli fungovala přímá úměrnost mezi množstvím peněz a počtem snědených porcí. Jedno ale jisté je, luštěniny zaručeně nadýmají a asi i proto je naši předci ze svátečního jídelníčku postupně vyřadili.
Mýtus druhý – Kohoutovi česneku...
...hrachu jeho družce... tvrdí Karel Jaromír Erben. Proč ale cpát kohoutovi česnek? Prý hlavně proto, aby byl agresivní a nikdo ho neukradl. Dnes už je ale tahle pověra o přilepšování domácímu zvířectvu jen těžko realizovatelná. Experti ale věří, že česnek má stejný vliv i na psy a kočky. Z rozmazleného gaučového štuclíka ale ani česnek obranáře neudělá.
Mýtus třetí – Do roka a do dne
Vánoce, Tradice
Na Štědrý den je zřejmě nejvyšší riziko smrtelných předpovědí a věšteb v roce. K žádnému jinému dni se totiž nevztahuje tolik bizarních pověr spojených s prognózou smrti. Od štědrovečerního stolu nesmí nikdo vstát, dokud všichni nedojedí. Co mu hrozí, když to nezvládne? Přece zemře. A to do roka a do dne. Se stejným nebezpečím se musí vyrovnat i ten, kdo by v době od slavnostní večeře do půlnoční mše přešel přes pole. To se naštěstí ve velkých městech pro nedostatek polí stát nemůže, na vesnicích si ale dejte pozor. Oblíbený zvyk krájení jablíček nebo louskání ořechů v sobě také skrývá velký risk. Kdo totiž najde zkažený jádřinec, onemocní, kdo místo hvězdičky objeví křížek, rovnou zemře. Totéž čeká i toho, kdo najde prázdný ořech. A kdy může svoji smrt očekávat? Přece do roka a do dne. Pozor si také dejte na počet stolovníků u štědrovečerní tabule – měl by být sudý. Lichého nebožáka si totiž odvede Smrt. Kdybyste náhodou nemohli sehnat nikoho do počtu, nepanikařte, stačí prostřít sudý počet míst a jedno nechat prázdné.
Mýtus čtvrtý – Nejez a uvidíš!
Vánoce, Tradice
Zlaté prasátko je stejně tajemné jako sám Ježíšek. Nikdy ho nikdo neviděl, a přesto v něj věříme. Tedy aspoň do chvíle, než zjistíme, že dárky pod stromeček dávají rodiče. A že vyjde nastejno, jestli k obědu slupneme buřta nebo se budeme trápit hlady. Zlaté podsvinče stejně neuvidíme. Prasátko bylo ale dobrou motivací pro nenasytné děti, aby celý den nekňouraly hlady a vydržely se postit až do večera.
Mýtus pátý – Ježíšek existuje!
Neodhalitelným způsobem dodává dárky pod stromeček, nikdo neví, jak vypadá, ale všichni k němu vzhlíží s respektem. Hlučně se smějící expandující Santa Claus v rudých podvlíkačkách nesahá českému Ježíškovi ani po kotníky. Možná kdyby nebyl Ježíšek opředen tolika tajemstvími, měl by americký vousáč větší šanci. Mýtus o Ježíškovi, který obchází české domovy a rozděluje dárky, asi nebude nikdy překonán a zapomenut. I když si dárky všichni sháníme sami a pak je nenápadně klademe pod stromek, na Ježíška nedáme dopustit a budeme si ho pevně hájit.