Charakterizovala ji extrémně štíhlá postava, tmavé oči a spousta vrásek ve tváři. Přesně tak si Valerii Kaplanovou pamatují filmoví a televizní diváci. Během svého mládí se totiž herečka objevovala převážně na divadelních prknech, kde také sklízela ty největší úspěchy. Filmový svět Valerii objevil až v jejích padesáti letech, herečka však hrála téměř až do posledního dechu a na place to uměla pořádně rozjet.
„Valerie byla úžasná baba. Bylo to naše pusinka, byla s ní ohromná psina. Nezkazila žádnou legraci a byla k neutahání! My už padali na hubu a ona měla obrovskou výdrž. Od rána do rána jela v jednom kuse a byla velice společenská. Při životě ji držel jen rum a cigareta. A když už opravdu musela jíst, tak si v kuchyni nebo v restauraci poprosila o to nejtlustší maso, co tam měli,” vzpomínal na herečku režisér trilogie Slunce, seno… v knize Petra Macka s názvem Slunce, seno, 30 let.
Valerie Kaplanová se proslavila až v pokročilém věku
Valerie Kaplanová se narodila 12. září 1917 v Hlinsku. Drtivou část dětství však prožila se svým otcem ve Vídni, který se živil jako obchodní zástupce obuvnické firmy. Na konci dvacátých let se rodina přestěhovala zpět do České republiky, konkrétně do Prahy. Právě v Praze Valerie poprvé ve svých třinácti letech stanula na divadelních prknech a divadlo ji naprosto okouzlilo. Chtěla herectví i studovat, ale na tatínkovo přání vystudovala rodinnou školu. Následně začala pracovat jako sekretářka, avšak své lásky k divadlu se nevzdala. Proto začala hrát s poloprofesionálním souborem spisovatele Václava Laciny Živé jeviště.
Mimo herectví se také velmi věnovala sportu. Stala se členkou tenisového klubu, což, jak se později ukázalo, pro ni bylo osudové. Právě díky tenisu se totiž seznámila s režisérem Jiřím Frejkou, který se po osvobození stal ředitelem pražského Divadla na Vinohradech.
Jejími hlavními rysy byly hubená postava a zvrásněná tvář
Valerie Kaplanová
Po druhé světové válce se Valerie Kaplanová konečně stala profesionální herečkou a přijímala nabídky do různých divadel. S největšími úspěchy se začala potýkat v šedesátých letech ve Východočeském divadle v Pardubicích. Před kameru se kvůli působení „na oblasti” objevila poprvé v roce 1951, kdy ji režisér Miloš Wasserbauer obsadil do krátkometrážního rodinného filmu Pionýr. Snímek apeloval na výchovu dětí a mládeže a zdůrazňoval význam působení pionýrské organizace.
Následně na ni svět filmu opět zapomněl. V roce 1976 však ztvárnila roli kmotra s kosou v hudební pohádce Honza málem králem. Rolí se nesmazatelně zapsala do paměti mnohých filmových diváků. Málokdo však ví, že pro ni natáčení málem dopadlo katastrofálně. Pohádkový souboj mezi kmotrem s kosou a Honzou jí přinesl spoustu odřenin a dvě zlomená žebra. Tak moc se oba do natáčení vžili.
První známější rolí byla role kmotra s kosou v pohádce Honza málem králem
Valerie Kaplanová byla světem filmu naprosto pohlcena a byla nesmírně vděčná za každou roli, která jí byla nabídnuta. Po smrti představitelky babičky Škopkové z prvního dílu trilogie Slunce, seno…, Erny Červené, ji v dalších dvou pokračování nahradila právě Valerie Kaplanová. „Když si vyjmula umělý chrup a rozpustila dlouhé šedivé vlasy, byla od paní Červené k nerozeznání,” nechal se slyšet režisér Zdeněk Troška. A právě svou rolí babičky Škopkové je Valerie Kaplanová dnešním divákům zřejmě nejznámější.
Díky roli babičky Škopkové se Valerie stala velmi žádanou představitelkou různých komických a strašidelných postav. Velkou slávu jí přinesla také velmi populární loterie Tutovka, jejiž slosování pravidelně vysílala TV Nova. Z Valerie Kaplanové se najednou stal loterijní maskot, který měl soutěžícím nosit štěstí. „Nikdy bych nevěřila, že Tutovka vyvolá takový poprask. Vždyť já pomalu nemohla ani do krámu pro chleba. Každý na mě volal Bábo Tutovko. Chtěli po mně, ať to nějak zařídím, že se o výhru podělíme. Pro všechny jsem prostě byla Bába Tutovka,” nechala se podle Krajských listů Valerie Kaplanová v jednom z rozhovorů kdysi slyšet.
Ve filmech Slunce, seno... nahradila Ernu Červenou
Filmová trilogie Zdeňka Trošky Slunce, seno, …
V polovině devadesátých let Valerii Kaplanovou postihla zákeřná nemoc. Herečka se však odmítala svého povolání a největší vážně do posledních chvil vzdát. Její poslední filmovou rolí se stala v roce 1998 babička Filomena v pohádce Šmankote, babičko, čaruj!. Krátce poté svůj boj s rakovinou prohrála.
Valerie Kaplanová zemřela 13. května 1999 v Pardubicích.
