V jemném těstíčku něco chrastí. Rozlomíte ho a vypadne vám do dlaně kousek papíru. Na něm má stát to, co vás čeká a nemine. Proč se nepřipravit na svou budoucnost předem?

Najdete pravou odpověď

Říká se jim čínské koláčky štěstí, paradoxní však je, že v Číně se s nimi zase až tak běžně nesetkáte. Japonka Jasuko Nakamači, odbornice na historii a folklor, říká, že pocházejí z její země.

Své tvrzení dokládá řadou starých dokumentů a také žijícími praktikami v jedné svatyni nedaleko Kjóta, kde se sušenky s věštbou dodnes ručně vyrábějí.

Ukrývají 23 variant odpovědí; toto množství by prý mělo zcela stačit k vyřešení jakéhokoli problému či nastínění budoucnosti.

A jak to vlastně funguje? Kousky papíru jsou smotány a zapečeny do malých nafouknutých placiček. Tazatel si pak jednu vybere, rozbije ji - a najde zaručeně správnou odpověď.

„Říká se, že otázka ve vaší mysli bude zodpovězena silami, které vás přimějí, abyste zvolili onen určitý kousek,“ vysvětluje Jasuko Nakamači.

Koláčky štěstí si můžete jednoduše připravit doma. Nejprve vyhotovte osudové vzkazy.

Položte si nějakou otázku: může být obecná (co vás čeká), ale také konkrétní (kde potkáte partnera, kdy otěhotníte, kam se bude ubírat vaše kariéra apod.).

Pak zkuste napsat co nejvíce odpovědí a možných variant minimalistickým písmem na úzké lístečky a složte je jako harmoniku.

Hmota zpráv z budoucnosti

Zázračné těsto vytvoříte následovně: rozpusťte v hrnci 40 g másla a odložte. Tři bílky lehce našlehejte (dejte však pozor, aby vám nevznikl tuhý sníh).

Přimíchejte špetku soli a 60 g moučkového cukru. Nakonec opatrně zapracujte 100 g hladké mouky a rozpuštěné máslo. Ještě jednou krátce promíchejte. Troubu předehřejte na 180 °C.

Na pečicí papír dejte vždy vrchovatou lžičku těsta a rozetřete ho tak, aby sušenka měla velikost kolečka (nepřipravujte najednou více než tři sušenky, protože se musejí tvarovat ještě horké - jinak by se polámaly).

Pečte asi pět minut. Sundejte je z plechu, do středu vložte zvrásněnou ceduličku a sušenky přeložte na půlku. Okraje pevně stiskněte a ještě krátce ohněte přes okraj sklenice, aby byly prohnuté.

Někoho požádejte, aby je vložil do mísy či velké sklenice, a nechte je pár hodin odpočívat.

Poté opět vyslovte otázku, sáhněte do nádoby a vytáhněte si svou budoucnost. Dobré věštecké chutnání!

Čtěte také:

Neobviňovat se, ale dát jasná pravidla

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • Už několikrát jsme se potýkali s pojmem zdánlivá rodičovská bezmoc. Mnohdy bohužel nejde jen o pojem, nýbrž o tvrdou realitu. Zejména u pubertou ovanutého chlapečka může nabýt až dramatických rozměrů.
  • Ze všeho nejtěžší je hned první krok: přestat hledat vinu u sebe. Vlivy, normy a zvyklosti vrstevnických skupin totiž dokážou během chvilky aspoň dočasně rozmetat všechno dobré, co jsme do výchovy dosud vložili. Na šikmou plochu se tak můžou dostat i děti vyrůstající v rodině s opravdu kvalitním zázemím.
  • Ani druhý krok však není snazší. Je to volba mezi ústupky a důsledností. Právě důslednost se pojí s obavami, kam až by mohl náš chlapec klesnout. Neprotivení se zlu tu přesto není zrovna šťastná volba. Pubescent je sice vzdorovitý, ovšem není blbý. Pokud zjistí, že nás lze vydírat hrozbou dalších excesů, pak nás má tzv. na háku.
  • Za zákona nás nikdo nemůže jen tak rodičovské zodpovědnosti zbavit: měli bychom mu poskytnout střechu nad hlavou a přiměřenou krmi a také nějaké to oblečení, školní pomůcky, světlo, teplo, vodu… Někde zde však už naše rodičovské povinnosti končí. Jakýkoli nadstandard včetně kapesného je věc jeho zásluh a naší dobré vůle.
  • Tam, kde aspoň na dálku funguje otec, není od věci dát synkovi batůžek a poslat ho na čas k taťkovi na převýchovu. Pokud podobnou možnost nemáme, pak bychom mu měli určit jasná a zřetelná pravidla, kdy může s nějakým nadstandardem počítat. Včetně konstatování, že mu sice nemůžeme zabránit, aby si ho obstarával nějakými pochybnými transakcemi či dokonce krádežemi, ale on pro změnu nemůže zabránit nám, abychom ho „nepráskli“. Touží-li po pobytu v pasťáku, je to pouze jeho volba. Dříve než ale něco podobného vypustíme z úst, měli bychom zvážit, zda budeme s to svou hrozbu splnit.