Pro západní svět byl 348 metrů vysoký kopec objeven v roce 1873, kdy dostal jméno po britském koloniálním úředníkovi Henrym Ayersovi.
Až v roce 1993 se mu ale vrátil i jeho původní domorodý název Uluru. Oficiálně byl od té doby nazýván Ayers Rock/Uluru, což se v roce 2002 změnilo na politicky korektnější Uluru/Ayers Rock.
Místo nasáklé krví?
Co vlastně znamená slovo Uluru, to se jazykozpytcům nepodařilo zjistit. Zachovaly se však pověsti domorodců, které vysvětlují vznik hory. Místo, na němž dnes stojí obrovský pískovcový blok Uluru, mělo být podle nich dějištěm krvavých bojů „hadích bytostí“ a dalších tajemných stvoření.
Vše vyvrcholilo velkou bitvou dvou kmenů duchů, při níž zahynuli i jejich náčelníci. Z hrůzy nad tím se na místě nasáklém krví ze země zvedla bájná hora (mimochodem, trochu připomíná naši vápencovou Pálavu).
Legendu o krvavém původu podporuje rudé zabarvení Uluru, jež je dáno vysokým obsahem železa v hornině. Ze stejného důvodu zde také dochází k anomáliím magnetického pole a řada lidí pociťuje nevysvětlitelnou tíseň.
Suvenýr přináší neštěstí
Domorodý kmen Anangu na Uluru zásadně nechodí, je to pro ně místo, které náleží duchům. Nejraději by horu, na níž v létě průměrná teplota dosahuje 37,8 °C, nechali trvale uzavřenou.
Nemůžou však, protože australská vláda, která jim Uluru v roce 1983 vrátila, si ho vzápětí vzala na 99 let do pronájmu. Dnes je z hory jedna z nejznámějších přírodních rezervací země. Ananguové i záhadologové ovšem poukazují na to, že jen podle záznamů z posledních let při výstupu na Uluru zemřelo přinejmenším 35 lidí!
Nevysvětlený zůstal případ vrtulníku Bell 47 G2, jenž se bez zřejmé příčiny na Uluru v roce 1968 zřítil.
Neštěstí přináší dokonce i jen pouhé držení kamenů z rudé hory. Tisíce turistů, kteří si je z Uluru odnesli jako suvenýr, je proto po čase posílají poštou zpět, jen aby se zbavili prokletí…