Hledáte-li dokonalé ztělesnění francouzského šarmu, stačí si pustit film Amélie z Montmartru z roku 2001. Tehdy takřka neznámá tmavovláska s krátce a ostře zastřiženým mikádem, která napohled bezstarostně skotačila pařížskými uličkami, se stala stejně prvoplánovým symbolem Francie jako Eiffelovka, láhev Bordeaux nebo vaření šneci.
Nyní se Audrey Tautou proměnila ve francouzskou národní ikonu podruhé: ve filmu Coco Chanel, který příští týden dorazí do českých kin, se stala proslulou módní návrhářkou, jež na začátku dvacátého století osvobodila ženy z korzetů a načančaných rób a darovala jim pánské obleky, jednoduché sukně a střízlivou eleganci. „Coco byla silná osobnost,“ říká o své hrdince. „Snažila jsem se v sobě najít podobnou intenzitu, sílu charakteru. Taky to byla poměrně tvrdá ženská, takže jsem musela trochu potlačit své přirozeně něžnější sklony, abych se jí trochu přiblížila.“ Ovšem pokud jde o vzhled, Audrey Tautou se nijak zvlášť snažit nemusela: stačí letmý pohled na dobové fotografie a každému je jasné, že nikdo jiný by Coco Chanel tak dokonale zahrát nemohl.
Audrey Tautou, Alessandro Nivola, Film Coco Chanel
Ostatně, s módní značkou Chanel ji nespojuje pouze životopisný film, ale i fakt, že od letošního roku je Audrey tváří parfému Chanel No. 5. Je to vůbec poprvé, co se angažovala v nějaké reklamě: „Odmítla jsem spoustu různých nabídek, byla jsem hodně vybíravá. Nemohla bych propagovat vůni, která by se mi nelíbila,“ konstatuje.
Ušatý elf Audrey
Audrey byla dlouho přesvědčena, že se stane primatoložkou – tedy že bude vědecky studovat opice. „Nikdy jsem se neodvážila říct, že chci být herečka, považovala jsem to za puberťácký rozmar,“ říká. Přesto se nakonec vydala do Paříže, aby uskutečnila svůj herecký sen. Našla si garsonku v řadovém činžáku – a v následujících dnech prožila šok: „Všechny moje sousedky byly vysoké, štíhlé a nádherné. Myslela jsem, že všechny Pařížanky jsou takové a už už jsem se smiřovala s tím, že v tomhle městě prostě nemám šanci na úspěch,“ vzpomíná. Teprve po čase zjistila, že bydlela v domě, který sloužil jako ubytovna modelek...
Audrey Tautou
Krátce poté, co natočila svůj první celovečerní film Venuše, salon krásy, naštěstí potkala svého osudového režiséra Jeana-Pierra Jeuneta – toho, který ji proměnil v Amélii z Montmartru, a později jí svěřil hlavní roli ve válečném dramatu Příliš dlouhé zásnuby. „Audrey vypadá jako malý elf s velkýma očima, jako koloušek. A ty její nádherné uši! Pro mě je to dokonalá herečka!“ říká Jeunet.
Hollywoodské nástrahy
Každá evropská herecká hvězda se dříve nebo později musí vyrovnat s vábením Hollywoodu. Teprve úspěch v továrně na sny z vás totiž udělá hvězdu skutečně celosvětových rozměrů. Může vás také ale dokonale semlít a rozmělnit váš talent ve stupidních sériových výrobcích. Audrey Tautou proto zprvu přistupovala k nabídkám z Ameriky s velkou obezřetností: „Nemám ambice natáčet v Hollywoodu. Nechci přinášet oběti, které by to vyžadovalo,“ říkala. Nakonec ale dostala nabídku, kterou by jen stěží někdo dokázal odmítnout: co takhle zahrát si po boku Toma Hankse v adaptaci největšího mezinárodního bestselleru, na kterou bez dechu čeká celý svět? A tak tedy souhlasila – a zahrála si v Šifře mistra Leonarda. Byl to správný, nebo chybný krok? Těžko říct. Film ji sice zapsala do paměti desítek miliónů diváků, vysloužil si ale smršť negativních recenzí. Hollywoodští maskéři navíc Audrey přidali dobrých deset let tlustou vrstvou nepotřebného make-upu a účesem, připomínajícím helmu. Do Hollywoodu se proto nejspíš hned tak nevrátí: „K životu nepotřebujete vydělávat dvacet milionů dolarů. Ale myslím, že když točíte americký film, je důležité vydělávat určité sumy peněz, aby si vás lidi vážili. Je to hloupé, ale je to tak,“ uvažuje. Ostatně, nemá to vůbec zapotřebí. Jako vyslankyně francouzského šarmu totiž i tak okouzlí celý svět.