„Musel jsem do špitálu a z něj jsem se vrátil s kyslíkovou maskou. Plíce přestávaly fungovat. Když jsem chtěl přejít místnost, bylo to pro mne to samé, jako pro jiného uběhnout maraton. Do druhého patra jsem šel skoro půl hodiny, odpočíval jsem na každém třetím schodě. A co bylo nejhorší, stav se vůbec nelepšil, právě naopak,“ vypráví dnes klidným hlasem a nepřiškrceným dechem. Pan Milan totiž před pěti lety podstoupil transplantaci plic ve Fakultní nemocnici Motol.
Tip KAFE.cz
Transplantační centra v ČR najdete na www.transplantace.eu.
Plicní fibróza vede k dechové nedostatečnosti
Stejně jako několik dalších diagnóz, například vrozená vada - cystická fibróza, chronická obstrukční plicní nemoc (záducha), primární plicní hypertenze či sarkoidóza, vede i plicní fibróza, tedy přestavba plicní tkáně na vazivo, které neumí dýchat – předávat kyslík ze vzduchu červeným krvinkám, k selhání plicních funkcí a k dechové nedostatečnosti. Všechny tkáně, včetně mozku potřebují kyslík a při pohybu dokonce hodně kyslíku. A tak nemocní jsou upoutáni na lůžko, je pro ně velkou zátěží i běžná hygiena, bez dýchání vzduchu obohaceného o kyslík se neobejdou. Je to smutné, ale čeká je pomalá smrt udušením. „Když jsem se dozvěděl, že jsem zařazen na listinu čekatelů na transplantaci plic, trochu jsem se polekal. Pak jsem si řekl, že to ti kluci z Motola už umějí, a já prostě budu u toho. Pak jsem jen čekal, až zazvoní telefon, že pro mne mají nové plíce,“ usmívá se pan Milan.
Transplantace plic z pohledu lékaře a statistik
Transplantace plic se u nás provádějí od roku 1997 a od té doby bylo touto metodou léčeno 145 pacientů v terminálním stadiu selhání plicních
Doc. Robert Lischke
funkcí. V České republice je jediným pracovištěm, které plicní transplantace umí III. chirurgická klinika ve FN Motol. Pod vedením prof. Pafka, který získával zkušenosti s touto náročnou operací u prof. Klepetka ve Vídni, tu vznikl tým, jehož transplantační výsledky jsou již na světové úrovni. Loni bylo transplantováno již 22 pacientů, což toto pracoviště řadí k těm, jejichž počet operací a tudíž i zručnost a zkušenosti týmu jsou uznávaným kritériem úspěchu.
Světové srovnání snesou i výsledky transplantací. Krátkodobě přežívá přes 90 procent pacientů. Rok od operace přežije asi 80 procent pacientů, pěti let se dožívá více než polovina. Prognóza pacientů se stále lepší a vliv transplantovaných plic na kvalitu života je podle lékařů velmi významný. To dosvědčuje i případ pana Milana, který v současnosti pracuje na plný úvazek a až na to že musí brát doživotně léky (imunosupresiva), které brání odhojení (rejekci) transplantovaných plic, žije normálním životem. Musí si dát jen pozor na infekce a správně je léčit. Imunosupresiva totiž tlumí činnost imunitního systému.
Doc. Robert Lischke, „druhý“ lékař, který se u nás naučil transplantovat plíce, říká: „My vlastně vyměňujeme jednu chorobu, která je neslučitelná se životem, za jinou. Naši pacienti musí doživotně brát léky a dodržovat určitý režim, aby se zabránilo infekci. Plíce jsou velice citlivým orgánem, který je neustále ve styku s vnějším ovzduším a ohrožují jej nejen choroboplodné organismy, ale i znečištění.“
Cena za život
Transplantační programy jsou drahé a náročné. Podle slov ředitele Motolské nemocnice se v současnosti čeká na „kódy“ pojišťoven, aby mohly být
Prof. MUDr. Pavel Pafko
transplantace plic FN Motol vůbec uhrazeny. Další svízelným bodem je nedostatek orgánů. Vždy je víc lidí čekajících na plíce než dárců, tvrdí přednosta III. chirurgické kliniky motolské nemocnice profesor Pafko. Podle něj je ostudné, že po 13 letech trvání programu není v ČR vyřešeno, jak budou transplantace plic pojišťovny hradit.
Na čekací listinu je tak zařazováno stále víc pacientů. Stoupá i počet umírajících, kteří se vhodného dárce nedočkají, říká doc. Lischke. Loni bylo v evidenci 44 čekatelů a provedeno bylo 22 transplantací. Zemřelo však 24 pacientů, kteří byli vedeni na čekací listině a vhodných plic se nedočkali. V roce 2008 zemřelo 14 takových pacientů. Bez transplantace pacienti s konečným stadiem plicního onemocnění přežívají 12 až 18 měsíců.
V ČR platí předpokládaný souhlas s dárcovstvím orgánů. Každý však může nesouhlasit, což se uvede do zvláštního registru. Nyní je v něm uvedeno asi tisíc lidí, řekla prezidentka České transplantační společnosti, Eva Pokorná.