Nejoblíbenější vánoční pohádkou TEREZY MAXOVÉ (39) je Mrazík. Ať už je o svátcích kdekoli, nedá dopustit na tradiční české Vánoce. Například už nikdy více by nechtěla na Štědrý den vidět umělého tančícího Santu Clause, což se jí poštěstilo v Austrálii. Permanentně cestuje mezi Monakem a Prahou a stále přemlouvá maminku, aby se za ní do zahraničí přestěhovala. Ta ale pořád odolává.

Zatímco u nás chodí Ježíšek, v Monaku je pro změnu zažitý Santa Claus. Jak u vás probíhá Štědrý den?
Místa štědrovečerních večeří měníme, ale osazenstvo ne. Sejdeme se vždy celá rodina pohromadě. To jsou pro mě Vánoce. Mína si je poprvé letos pořádně užije, a proto doufám, že budeme v Praze. Dáme si kapra, bramborový salát... Minulý rok jsme byli na safari v Jihoafrické republice. Je pravda, že zážitků z takovýchto exotických svátků máme spoustu, ale ty pravé české Vánoce jsou zkrátka nenahraditelné.


Předpokládám, že zatímco syn Tobias bude k zastižení u televizních pohádek, malá Mína se bude ochomýtat v kuchyni a dohlížet nad sestavou jednotlivých svátečních pokrmů. Je to tak?
Skoro jste se trefil! Jen s tím rozdílem, že Tobík tradiční české pohádky vymění za Simpsonovy. Minuš opravdu najdeme vždy tam, kde je něco dobrého. Ale k Štědrému dni také vždy patří povinná rodinná procházka, tradiční půst, abychom viděli zlaté prasátko. A potom představování českých tradic zahraničnímu osazenstvu, které už o páté odpoledne nevnímá, protože šilhá hlady. Maminka tak aspoň zúročí přes čtyřicet let učitelské praxe… Ještě že ji máme. Díky ní je totiž naše štědrovečerní tabule vždy vzorně prostřena. Ať už jsme v tento krásný den kdekoliv.

Zmínila jste několikero druhů vánočního cukroví. Pečete?
Ne, ne, u nás je přes cukroví královnou mamka nebo paní Poděbradská.

Bez jakého druhu cukroví se neobejdete?
Já mám nejraději vosí hnízda. Ty skutečně miluju…

O čem v poslední době nejvíce přemýšlíte?
Těch věcí je spousta. Teď zrovna nad tím, abych co nejdříve měla za sebou všechny pracovní povinnosti a stihla Mínu a Tobíka vidět dřív, než půjdou spát.

Když se řekne vaše jméno, každému se vybaví nádherná, vysoká, dlouhovlasá blondýna. Změna je život, co třeba krátký sestřih v jiné barvě vlasů? Takové černé mikádo by vám asi seklo…
To jste se trefil. Krátké tmavé mikádo jsem měla v roce 1994 a párkrát i jako černou paruku při focení pro Donu Karan, Tony Gard a v neposlední řadě i pro Kláru Nademlýnskou. Ale musím přiznat, že v době, kdy jsem ho měla, se nikdo za mnou neotočil. Není nad to být dlouhovlasá blondýna… (smích)

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Story, které je právě na novinových stáncích.