Jsem blondýna a dělám v bulváru. Denně klopýtám na jehlách do redakce, abych se smečkou dalších krvelačných hyen vymyslela novou boudu na naše celebrity. Dneska vám řeknu něco o Tereze Maxové.
Setkání první: Holky z gymplu
Ve třetím ročníku na gymnáziu (hrůza, kolik už je to let!) k nám do třídy přišla nová studentka – kvůli dlouhé nemoci ji přeřadili z vyššího ročníku. Jelikož u nás nikoho neznala, každou přestávku za ní chodila její nejlepší kamarádka. Kdyby nás všechny o hlavu nepřevyšovala, možná bychom ji ani pořádně nezaregistrovali. Měla dlouhé, tmavé vlasy, nosila stejně podivné oblečení jako my všichni v té době. Rozhodně nevypadala jako hvězda, byla spíš nenápadná, ale milá a příjemná...
Tereza Maxová
Setkání druhé: Obětavá topmodelka
To, že to vlastně byla Tereza Maxová, mi došlo až po letech, ve chvíli, kdy se proslavila ve světě a vrátila se z Paříže domů jako hvězda. Tehdy jsem ji požádala o rozhovor. Přijala, koneckonců Tereza patří k těm celebritám, které s bulvárem komunikují. Proč také ne? S jejím jménem nejsou spojeny žádné skandály (ani na rozvodu svého manželství vlastně neměla hlavní vinu), naopak se o ní všude píše v superlativech jako o první dámě české charity. Přesto jsem se toho setkání trochu bála, a tak jsem se o našem dávném setkání v učebnách a na chodbách gymnázia nezmiňovala. Připomněla jsem ho až poté, co jsme rozhovor dokončily. Ačkoli měla čas rozpočítaný na minuty, začaly jsme spolu vzpomínat na spolužáky a profesory… A z půlhodinového rozhovoru byla příjemná hodinka. Tereza Maxová se tehdy chovala jako normální holka a chová se tak dodnes. Když ji srovnáme s mladšími a vlastně bezvýznamnými modelkami, které se jen vytahují a upozorňují na sebe skandály a plastickými operacemi, nezbývá nám než smeknout klobouk. A přát jí štěstí, které si zaslouží, protože ho umí rozdávat.