Jste taková štíhlá, je to dílo zdravé životosprávy a cvičení, nebo genetický dar po rodičích?
Snažím se jíst zdravě, několikrát denně a po menších porcích. Na cvičení nemám čas, ale hodně tancuju a začala jsem hrát tenis. Co se týká genetiky, mám sklony k tloustnutí, takže se musím malinko krotit, protože jídlo zbožňuju.
Předpokládám, že vaším nejoblíbenějším jídlem nebude vepřo-knedlo-zelo…
To předpokládáte správně, já totiž nemám moc ráda českou kuchyni. Nejraději mám italská jídla a to hlavně těstoviny a rizota.
Sledujete módní trendy? Oblékáte se podle nich?
Móda mě zajímá a určitě je velikou součástí mého povolání. Sleduji módní trendy, ale neobleču si na sebe něco, co je zrovna in, ale mě se to buď nelíbí, nebo se v tom necítím. Ráda nakupuju a beru to zároveň i jako určitý relax.
Tereza Kerndlová
Když jsme u těch „ženských“ otázek, jak často chodíte ke kadeřníkovi a na kosmetiku?
Na kosmetice jsem v životě nebyla a ke kadeřníkovi chodím jednou za dva měsíce. (úsměv)
Nosíte ráda šperky, nebo spíš kvalitní bižuterii?
Já mám raději bižuterii, doma je v mém šatníku jeden veliký šuplík plný cetek. Vidím v nich velikou výhodu. Jsou levné, můžete jich mít plno a až vás omrzí nebo se zničí, jednoduše je vyhodíte a nebude vám to líto. Mám ale doma i několik dražších šperků, které si šetřím jen na zvláštní příležitosti.
Jak se díváte na plastické operace, šla byste do toho?
Každá žena má možnost se rozhodnout, zda chce podstoupit nějakou plastickou operaci a já v tom nevidím nic špatného. Jsem toho názoru, že pokud dívka nebo žena trpí nějakým komplexem ze své postavy, nebo je něco, co jí na jejím těle vadí, možnost tohle změnit pomocí plastiky jí jen může zvýšit sebevědomí. A co se týká mě, říkám, proč ne? Kdyby jednou byla potřeba něco vylepšit, klidně bych do toho šla.
Vy ale plastiku určitě nepotřebujete! Jste velmi pohledná a sexy, nerozptyluje to na koncertech vaše posluchače?
To nevím, nad tím nepřemýšlím, ale každopádně si myslím, že to, jak člověk vypadá na pódiu, je důležité. Diváci na vystoupení by si měli odnést nejen hudební zážitek, ale měli by vidět i nějakou show. Proto já nepodceňuju kostýmy ani taneční choreografii.
Tereza Kerndlová
Jaké byly vaše úplné hudební začátky, předpokládám, že vás k muzice vedl váš tatínek zpěvák Laďa Kerndl?
Ano, táta mě poprvé vytáhnul na pódium, když mi bylo osm. Už jako dítěti mi pouštěl staré jazzové písničky a zasvěcoval mě do světa hudby. Chodila jsem taky několik roků do sboru Ivy Bittové, kde jsem se hodně naučila.
Výrazně jste na sebe upozornila, když vám bylo 14. Začala jste vystupovat s Black Milk a skoro záhy přišel úspěch, jak jste se s ním jako 14letá vypořádala?
Myslím, že velice dobře. Určitě to bylo tím, že jsem už předtím nahlídla do světa šoubyznysu díky tátovi, byla jsem zvyklá na setkání se známými lidmi a plno zkušeností s vystupováním jsem taky měla. Velký úspěch se skupinou Black Milk jsem tedy ustála a zůstala jsem stejná jako předtím. Kdybych ale do tohohle světa skočila po hlavě, bez jakýchkoliv zkušeností, asi by se mi zamotala hlava, tak jako se to rychle vytvořeným hvězdám běžně stává.
Jak vzpomínáte na pětileté působení v kapele Black Milk, co vám dalo hudebně?
Vzpomínám na toto období hezky. Byla to krásná etapa mé kariéry, která musela jednoho dne skončit. Bylo skvělé jet na vlastní turné, kam přišli davy fanoušků, kteří si zpívali všechny písničky. Hodně jsem se naučila ve studiu při natáčení alb. Zpívaly jsme si samy vokály, takže jsem nabrala spoustu nových zkušeností.
A lidsky?
Setkala jsem se se spoustou zajímavých lidí, viděla místa, kam bych se normálně nepodívala a taky jsem se naučila být silná, cílevědomá a pilná. Taky jsem poznala, že všechno má svoje negativní stránky.
Tereza Kerndlová, Laďa Kerndl
Negativní stránkou úspěchu bylo třeba to, že se kapela rozpadla. Bylo to tím, že jste nedokázala dál pracovat s někým, kdo vám není lidsky blízký?
Když s někým spolupracuji, musím se cítit příjemně a s těmi lidmi si také musím rozumět. Není to jen o práci. S takovými lidmi trávíte skoro všechen svůj čas, a abyste spolu vydrželi, musíte si mít o čem povídat, vycházet spolu a snažit se vyhovět jeden druhému. Být přáteli. K rozpadu kapely Black Milk došlo kvůli tomu, že jsme byly každá z jiného těsta.
O vašich rozporech se zbývajícími členkami tria Terezou Černochovou a Helenou Zeťovou se už napsalo hodně, nicméně jaká je situace dnes, už se vztahy stabilizovaly?
Nevím, jestli stabilizovaly. S holkama se nestýkám, nevolám si s nimi, ani je nevídám. Rozešly jsme se a od té doby si jdu vlastní cestou.
Málokdy se někomu, kdo odejde z úspěšné skupiny, podaří prorazit, jak hodnotíte vy sama vaši sólovou dráhu?
Je pravda, že prosadit se sólově po odchodu ze slavné skupiny je velice těžké a málokomu se to podaří. Já jsem ráda, že se mi to podařilo i přes těžké začátky, kdy jsem začínala od nuly. Velice rychle jsem se ale obklopila skvělými lidmi, kteří mi pomohli a během tří let, co jsem na sólové dráze, jsem vydala už třetí album. Poslední CD Retro má veliký úspěch, stejně jako singl Anděl, který se stal na přelomu roku 2008 a 2009 nejhranější písní české interpretky. To považuju za velký úspěch. V současné době je nasazena na rádia další píseň Holka jako já, na kterou je natočen videoklip, v němž se přesouváme do doby 2. světové války.
Již jste zmínila vaše poslední album Retro, které bylo hudebně velmi zajímavé. Jak ho přijali posluchači?
Velice kladně, líbí se. Pracovala jsem s nejlepšími muzikanty u nás, jako je Petr Malásek, Martin Lehký, Felix Slováček nebo Bady Zbořil. Desku jsem natáčela ve studiu u Petra Jandy a o zvuk se postaral Pavel Větrovec. Velkou část písniček napsal Honza Gajdoš a české texty psal můj přítel René Mayer. Hostuje na ní i můj táta. Já sama mám z desky velikou radost, myslím, že se povedla.
Tereza Kerndlová
Proč jste se vůbec rozhodla po dvou popových deskách k takové stylové a žánrové změně?
Souvisí to s mým dětstvím. Tenhle žánr jsem poslouchala jako dítě a přirostl mi k srdci. S tátou jsem jako malá zpívala jazz a swing, takže to není něco, co by šlo mimo mě. Věděla jsem už dávno, že jednou přijde doba, kdy budu čerpat ze staré hudby, kterou obleču do nového kabátu. Cítila jsem, že teď nastala ta správná chvíle. Proto je třetí album v retro stylu a myslím, že u toho nějakou dobu zůstanu. Není důvod od retra odcházet, když se posluchačům líbí.
Jaké jsou vaše profesní cíle, co byste chtěla dokázat?
Chtěla bych dělat stále muziku, která mě baví, vystupovat, bavit lidi a dělat jim radost. Chtěla bych točit další a další alba, stále se posouvat dopředu a pracovat na sobě.
Co takhle třeba titul v anketě Česká slavice…
Ceny pro mě nejsou nejdůležitější. Kdybych ale jednou dostala Českého Slavíka, měla bych velikou radost a brala bych to jako odměnu za to, jak jsem já s celým svým týmem tvrdě pracovala několik let.
Šla byste ještě někdy do dívčí skupiny?
Znovu bych do dívčí skupiny nešla, jsem ráda, že mám teď volnost a dělám si vše podle svého.
Tereza Kerndlová, Eurosong
Co vám dala účast v loňském ročníku Eurosongu? Může tam vůbec mít šanci zpěvačka nebo zpěvák z Česka?
Byl to obrovský zážitek. Zkušenost, kterou nikde jinde nedostanete. Je úžasné být součástí tak monstrózní soutěže. Poznáte zákulisí, jiné umělce z evropských zemí, vystoupíte před plnou halou lidí s pocitem, že na vás kouká celá Evropa. Co se týká šancí naší země v této soutěži, myslím, že jsou velice malé. Eurovize je hodně o politice a to se bohužel odráží na výsledcích hlasování. Ale kdo ví, třeba se nám jednou podaří uspět.
Co si o vaší tvorbě myslí váš tatínek?
Líbí se mu, co dělám. Moc si do toho nenechám mluvit. Vždycky mu jen pustím nové nahrávky a vyslechnu si jeho názor. Pak je jen na mně, jestli na něj dám a něco změním, nebo mu jen řeknu, že takhle je to lepší, tak se to líbí mě. Většinou ale moc připomínek nemá.
Na čem děláte teď, kde vystupujete, chystáte další album?
Teď jsem dotočila videoklip k druhému singlu z desky Retro, k písni Holka jako já. Nedávno jsme taky spustili můj fanklub, který je určen pro všechny, kteří mají rádi moji hudbu, chtějí mě podpořit a dozvědět se o mě co nejvíc. Mám naplánováno plno vystoupení a taky se chystám po dlouhé době s přítelem na dovolenou. Na další album si budete muset chvilku počkat.
Jakou písničku z vašeho repertoáru považujete za nejzdařilejší a kterou máte nejraději?
To je těžký, z posledního alba mám ráda písničku Be still my heart, která je skvěle zahraná od muzikantů a má krásnou pěveckou melodii. Zdařilá píseň je pro mě určitě Anděl, má vlezlou melodii, je průrazná a mám ráda její text.
Tereza Kerndlová, René Mayer
Nejen prací živ je člověk, povězte nám něco o svém soukromí! Takže třeba: V našem šoubizu nejsou partnerské vztahy zrovna nejpevnější a nejdelší, vám se to ale s vaším partnerem Reném Mayerem daří, jaký máte recept na hezký vztah?
Myslím, že žádný recept neexistuje. Je to nejspíš osud. Štěstí, že potkáte někoho, s kým si maximálně rozumíte, máte si stále o čem povídat, dokážete se vzájemně podržet a nikdy se spolu nenudíte. Jsem šťastná, že mám vedle sebe tak skvělého partnera.
Hraje v tom roli i to, že René je o šestnáct let starší?
Podle mě by ve vztahu měl být muž vždy starší než žena. Žena by měla cítit oporu a jistotu.
| Ze životopisu Terezy Kerndlové |
Jaký je vlastně muž vašich snů, předpokládám, že někdo jako René…
Ano, muže svých snů mám doma… (s úsměvem)
Co vás na něm vlastně nejvíc přitahuje?
To, že mě přitahuje po fyzické stránce, to je jasné, ale miluju ho především za to, jaký je člověk. Je pozorný, velkorysý a je na mě hrozně hodný. Můžu s ním o všem mluvit, vždycky mě podrží, když mi není nejlíp a neskutečně mi ve všem pomáhá a podporujeme mě.
Říkává se, že »co je v domě, není pro mě«, vy ale spolupracujete i profesně, jak to jde dohromady?
Skvěle, kdyby nám to nevyhovovalo, tak bychom si to udělali jinak, ale nás to takhle baví. Máme aspoň víc témat, o kterých se můžeme bavit. Máme také společné cíle a plány, které se týkají kariéry. Je to náhodou bezva.
Váš přítel má už šestnáctiletého syna Patrika, což takhle váš společný potomek, co vy na to? Ubírají se už někdy vaše úvahy tímto směrem?
Zatím o tom nepřemýšlíme, na děti je času dost. Teď máme úplně jiné plány…
Dovedete se představit, že se jednou vdáte, nebo vyznáváte spíše vztahy »bez papírů«?
Já jsem teda určitě pro svatbu, myslím, že to má prostě svoje kouzlo. Až se jednou budu vdávat, přála bych si, aby to bylo na vždy.
Jste mladá žena, ale v životě už jste zažila velmi těžké chvíle. Vaši rodiče se ocitli v ohrožení života, váš táta bojoval s rakovinou krku, když vám bylo osm, o deset let později maminka s rakovinou prsu. Změnila tahle zkušenost váš přístup k životu?
Samozřejmě. Člověku se okamžitě změní životní priority a uvědomí si, co je skutečně důležité. Do doby, kdy jsou vaši blízcí zdraví, řešíte nesmysly a trápíte se věcmi, které nejsou vůbec podstatné oproti tomu, když někdo, koho máte rádi, onemocní nebo se mu něco stane. To si pak říkáte, že jste řešili úplné pitomosti. Po tom, co jsem si prožila nemoci obou rodičů, mám o své nejbližší i větší strach.
Díky za rozhovor, co byste vzkázala našim čtenářkám na závěr?
Ať zůstávají věrné vašemu serveru a ať na něm nacházejí samé zajímavé články na témata, které je nejvíc zajímají. Taky jim chci popřát krásné léto a spoustu úspěchů v jejich životě.