Je spaní v oddělených místnostech předzvěstí narůstajících problémů v partnerském vztahu? Nebo si naopak myslíte, že na krátkou dobu oddělené ložnice mohou dokonce ozdravit společný život? Vzpomeňte si, jak postel zaměstnávala vaši mysl i tělo v době největšího zamilování. A jak je to dnes? Přestala být symbolem bezuzdné vášně a nebetyčného blaha? Stala se jen pomocníkem při spánku a oddychu?
Časopis Vlasta
Jak to bylo kdysi
Pravda je, že místo určené na spaní se po čase dostává do střetu s představami o aktivním sexuálním chování. Tak na co ji vlastně máme? Je důležitější nebýt vyrušovaný během spánku nebo zachovávat blízkost a tím i přízeň partnera po vašem boku? Na začátku vztahu jste si určitě představovali velké letiště, na kterém si budete společně užívat od rána do rána. Toužili jste mít prostornou, atypickou, oválnou, zrcadlovou nebo vodní postel. Dokonce jste chtěli jen jednu velkou přikrývku, pod kterou byste se k sobě stále tulili. Ani ve snu byste nepřipustili, že jednou budete zápasit o její větší část. Naopak, v krátkých chvílích spánku, které následovaly po nekonečně dlouhých vášnivých dotycích, jste starostlivě a velkoryse přikrývali svého partnera, aby měl pohodlí a neprochladl…
Romantické představy se v manželství časem změnily v rutinu. Mýtus o dvou vzájemně propletených tělech přestává existovat. V dobře fungujícím partnerství považují mnozí odvahu odejít do vedlejší místnosti kvůli lepšímu spánku za malý podvod vůči tomu druhému.
Co nás rozděluje
Jsou to maličkosti, ale i vážné důvody. Ženy mají obvykle rády při usínání teplo, muži zase chladnou místnost. Někdo si před spaním čte při ostrém světle, jiný potřebuje naprostou tmu. Někoho vyrušuje chrápání, druhý má problémy s nafouknutým břichem, častou návštěvou toalety, soustavným pitím během noci. Důvodem je i rozdílná pracovní doba spojená s vyrušováním při vstávání a zvoněním budíku. I sexuální touha je ovlivněná blízkostí partnera, což může frustrovat toho druhého, který nedokáže usnout. Žena mívá v různých cyklech života jinou sexuální výkonnost, navíc může být, na rozdíl od svého milého, „ranní ptáče“. Podle statistik téměř polovina žen potřebuje osm a více hodin spánku. Osmdesáti dvěma procentům mužů postačí na regeneraci sil a oddych zhruba sedm až osm hodin.
Je to zrada?
„Je nepřirozené mít v partnerském vztahu oddělené ložnice, pokud nejde o chvilkové zdravotní problémy, dočasně změněný pracovní rytmus, případně krátkodobé řešení nějakých povinností a úkolů. Všechny ostatní argumenty jsou jen jakýmsi mlžením a zakrýváním skutečnosti, před kterou chceme uniknout,“ vysvětluje psycholožka Zuzana Slezáková. „Když váš vztah dobře funguje, dokážete toho druhého akceptovat, chápete ho i s jeho chybami a nedostatky. Jak je možné, že doposud vám nic ze strany partnera nepřekáželo a najednou vás ruší malicherné drobnosti, jeho chování a zvyky? Vše tkví v toleranci. Blízkost toho druhého vás nemá dráždit, ale uklidňovat, dodávat vám sílu, energii a pocit bezpečí.“
Zkusíme spát odděleně
„Samozřejmě, čas od času může jít o dohodu mezi partnery, kterou ten druhý plně přijme. Je téměř jisté, že vždy tomu předchází nějaká krizová situace, například hádka, nervózní období, starosti a jiné. Ze začátku jste přesvědčení, že dočasně oddělené spaní může váš vztah ozdravit, ale zkušenost je taková, že čím déle jste od sebe, tím více se prohlubuje určitý chlad mezi vámi,“ doplňuje psycholožka Slezáková. „Je opravdu nepřirozené, když každý z dvojice spí v bytě na jiném místě; něco tu není v pořádku. Znám několik párů, které se už k sobě nevrátily.“
Vracím se k tobě
Umět se znovu vrátit je těžké. Při dočasném odloučení dávejte pozor na to, abyste to pak dokázali. Čím je doba delší, tím to jde obtížněji. Musíte si říct, že nejde o konec světa. Pokud jste od sebe jen chvíli, můžete to pokládat za dobrou psychohygienu. Využijte tento čas na ponoření se do sebe, uspořádání svých myšlenek a postupů. Nedovolte, abyste zatrpkli. „Rozhodně byste neměli odcházet z ložnice bez vysvětlení. Nestěhujte se do vedlejší místnosti rázným způsobem, aniž byste partnerovi naznačili, na jak dlouho to bude,“ dodává Zuzana Slezáková. „Někdy je vhodné dopřát si svou vlastní intimitu na odděleném lůžku. Když jde o pár nocí, tak se rozhodně nic zlého neděje. Člověk aspoň v klidu zpracuje věci, které potřebuje a potom funguje zase dál.“
Jak to řešit
| 1. Chrápání – Mnozí partneři chrápajících vás ubezpečí, že po čase si na tento zvuk zvyknete a nebudete mít problémy s usínáním. Když ovšem nepatříte do této skupiny lidí, navrhněte partnerovi, zda by nechtěl zkusit například náplast na zlepšení dýchání. Chrápání by se mělo minimalizovat, nebo úplně přestat. Dalším řešením jsou špunty do uší. Pokud vám nerozlepuje oči zrovna budík, dokážou vás ochránit i před jinými zlozvyky vašeho partnera jako je skřípání zuby nebo povídání ze spaní. |
| 2. Rozdílné rytmy – Do této kategorie můžete zahrnout odlišnou hodinu vstávání nebo usínání, teplotu v ložnici nebo požadavky na postel. Rozdílné biorytmy obou partnerů se dají napravit vzájemnou tolerancí. Pokud ten druhý nebude vstávat nebo uléhat jako uragán, problém vlastně neexistuje. Teplotu v pokoji můžete řešit jednoduchým způsobem. Buď bude jeden z vás spát pod tenkou přikrývkou, nebo si druhý partner obstará teplejší deku. Dohady kvůli samotné posteli se točí většinou kolem kvality matrace. Nekupujte si tedy společnou, ale spíše dvě matrace s různou měkkostí. |
| 3. Zvyky při usínání – Někteří lidé si neumí jen tak v klidu lehnout, zavřít oči a prostě usnout. Potřebují poslouchat hudbu nebo se aspoň unavit při čtení. Takže pokud si rádi pouštíte před spaním oblíbenou muziku, poslouchejte ji se sluchátky na uších. A číst si můžete i v jiné místnosti. Když na vás přijde únava, prostě se jen přesunete do ložnice. |