Hlavním důvodem bylo atraktivní téma, které v sobě mísí humor a kritický pohled na armádní poměry v komunistickém Československu. Jako předloha sloužila stejnojmenná kniha Josefa Škvoreckého, kterou se snažil do podoby scénáře dostat už Dušan Kukal a Martin Bezouška. Jejich verze se však Škvoreckému nelíbila a tak Bonton studio oslovilo Víta Olmera a Radka Johna. Na přepsání měli 14 dní a konečnou verzi spisovatel nakonec schválil. První problém byl zažehnán. Nebyla by to ale česká kinematografie, kdyby se neobjevil další.
Pokutu zametli pod stůl
Akciová společnost Bonton totiž ignorovala prezidentský dekret z roku 1945 o opatřeních v oblasti filmu, podle kterého měl oprávnění k vytváření a produkci filmů pouze stát. Hrozila jí tak obrovská pokuta, která naštěstí byla zametena pod stůl. Akcionáři si tak mohli oddychnout, kdyby se neobjevil problém s pořadovým číslem tři.
Banka nechtěla na tvorbu filmu půjčit. Jeden manažer tak zastavil dům a snímek s celkovým rozpočtem 15 miliónů korun se mohl začít natáčet. Jenže nastala komplikace s použitím armádní techniky. Parlament se totiž usnesl, že za peníze nemůže armáda dělat žádné aktivity. Výjimku povolil samotný generál štábu, a tak byly dveře otevřené i k zapůjčení tanků od slovenských sousedů. Patnáct tanků však přišlo v téměř nepojízdném stavu, a tak si je tvůrci filmu museli svépomocí opravit.
První porevoluční film
Vznikl tak první český porevoluční film, který se natáčel za soukromé peníze. V květnu roku 1991 doprovázela premiéru show v podobě soukromého vrtulníku spisovatele Škvoreckého, byli tam vojáci s růžovými samopaly a helmami a diváky přivážely vojenské automobily. Jedním z hostů byla i Adina Mandlová, který prohlásila, že spíše než premiéra, to byl velký binec.
