S osobní křivdou, útokem či ublížením se předškoláci i malí školáci vyrovnávají různě, zaleží na příkladu v rodině, síle osobnosti, založení dítěte (je-li citlivé, nebo takříkajíc »splachovací«) a mnoha dalších faktorech. Dnešní doba klade velký důraz na výkon a úspěch, a tak nepřímo tlačí mnohé rodiče k tomu, aby se u svých potomků zaměřovali především na rozvíjení intelektuálních schopností. Sociální a emoční »vzdělávání« pak často zůstává stranou rodičovského zájmu.

Žalobníček žaluje…

Naprosto běžně rozšířenou praxí v mnoha výchovných a vzdělávacích zařízeních stále ještě je zahrnout žalobníčka posměchem a odkázat ho do patřičných mezí. Žalování je prý prostě ostuda, žalovat se nemá a vyslechnout malého »práskače« je ztrátou času. Ať se pěkně naučí vyřešit si konflikt sám! Jenže malé děti (zejména předškoláci) v krizových situacích stále ještě hledají záchranou ruku dospělé osoby. Pokud se jim pomoci nedostane, může se stát, že dané osobě přestanou důvěřovat a stáhnou se do sebe. Nejde o to »vykrákat« domnělého viníka za uši (možná bychom trestali dokonce nespravedlivě), jako spíše o to, »ublížené« dítě vyslechnout a dát mu najevo, že jej chápete. Poté mu třeba poradit, jak daný problém příště řešit.

Chtěli, abych nežaloval. Tak nebudu!

Pokud jsme byli se svými stezky, žaly a bolestmi od nejútlejšího dětství odmítáni, pravděpodobně se k nim nebudeme ani v budoucnu umět postavit čelem. Buď při každé konfrontaci extrémně »vystartujeme«, nebo se stáhneme do sebe a mnohým ochotně posloužíme jako špalek, na kterém lze dříví štípat. Jste prostě zvyklí, si svou bolest odžít a nikoho s ní nezatěžovat.

Není žalobníček jako žalobníček

Aby celá kauza žalování či nežalování nebyla tak jednoduchá, jeví se jako velice moudré mít vždy na zřeteli osobnost malého žalobce. Citově neuspokojená a nevyrovnaná dítka s nízkým sebehodnocením mají logicky potřebu na sebe upozorňovat, touží alespoň na chvilku získat moc a pozornost okolí. Řešení není v takových situacích jednoduché a bývá doslova během dlouhou trať, neboť příčinu takového chování obvykle nelze vyřešit ze dne na den. Na opačném pólu žalobců mohou naopak stát silní jedinci s velmi vyvinutým smyslem pro spravedlnost, kteří velmi těžce nesou, je-li ukřivděno a ublíženo druhým. Proto milí rodiče, snažte se pochopit motivy a podstatu toho, proč má vaše ratolest potřebu vám pěkně »za tepla« sdělit, kde se co šustlo.

Jak řešíte žalování u vás doma? Vyslechnete své dítě, když vám přijde žalovat?