Je-li náplní vaší práce neustálý kontakt s lidmi, je samozřejmé, že po skončení pracovní doby již společnost tolik nevyhledáváte a docela ráda byste si odpočinula o samotě. Ovšem když je domácnost plná lidí, ráda se odreagováváte například v horké vaně, anebo v křesle s knihou. Krátký pobyt o samotě je potřeba k tomu, abyste byla zase schopna komunikovat s ostatními.
Jste extrovert, nebo introvert?
Lidé, kteří mají živé zaměstnání, skutečně potřebují být každý den chvilku sami více než ti, kteří pracují samostatně a do kontaktu s kolegy či zákazníky se dostanou jen občas. Jde však i o individuální záležitost. Velkou roli hraje to, zda jsme extroverti, či introverti.
Jste obětí syndromu vyhoření?
Ovšem vy už ten pocit máte pořád… Každé odpoledne byste nejraději odcestovala někam na pustý ostrov, kde byste byla docela sama. Potom dejte pozor, podobné pocity by vás měly varovat. Určitě jste již někdy slyšela o strašáku jménem Burn out syndrom, tedy syndrom vyhoření. Ne, zdaleka nejde o nic vzdáleného realitě, co se vyskytuje jen u vrcholových manažerů. Obětí můžete být klidně i vy.
Za vším stojí stres
Dlouhodobý stres, špatná životospráva, nedostatek spánku, sportovních aktivit, úkoly, na které nestačíte, absence dostatečného množství volného času, žádný prostor pro rodinu a koníčky... To jsou jen příklady spouštěčů syndromu vyhoření. Časem mohou nastartovat velmi obtížně řešitelné problémy, které mnohdy vedou ke ztrátě zaměstnání, osobním problémům a v neposlední řadě k depresím.
Vyčerpání přes hranici
Pozorná byste tedy měla být k jakýmkoliv pocitům, které říkají, že s vámi něco není v pořádku. Vše začíná nevinně – máte hodně práce, ale zatím ji zvládáte. Stále si myslíte, že máte vše pod kontrolou. Známí vás nazývají s workholikem, doma si občas postěžují, že některé povinnosti zanedbáváte. Postupně se ale váš život začíná zužovat jen na práci a základní potřeby. Mnohdy si ani neuvědomíte, že vaše vyčerpání již překonalo únosnou hranici.
Kafe.cz zjistilo:
- Vznik syndromu vyhoření provází celá řada projevů, a to jak psychických (např. ztráta nadšení, nechuť k práci, sklíčenost, pocity bezmoci, nespokojenost atd.), tak tělesných (poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, vyčerpanost, vysoký tlak apod.). Projevuje se i ve vztazích s lidmi (omezení kontaktu, lhostejný přístup, nízká výkonnost ad.)
Čeho si máte všímat?
Míváte pocit, že byste se nejraději na všechno vykašlala? Přistihnete se často u toho, že vám podřízení, klienti nebo šéf lezou na nervy? Zhoršuje se váš pracovní výkon? Přicházíte o dobré vztahy s kolegy, přestáváte se stýkat s přáteli? Vracíte se domů tak vyčerpaná, že již nemáte energii nikam jít, natož něco dělat? Stáváte se negativně zaměřená, objevují se kolem vás častěji konflikty? Pak se u vás projevují varovné signály.
Nejste nepostradatelná
Syndrom vyhoření může vést až k těžko napravitelným změnám v pracovním i osobním životě, proto je nejlepší mu předcházet. Snažte se každý den dělat něco pro sebe a své zdraví. Neberte na sebe povinnosti kolegů, které jsou nad vaše síly, některé úkoly můžete také bez problémů delegovat na ostatní. Nemusíte se obávat, že by úkoly plnili podřízení nebo kolegové hůře než vy. Raději zapomeňte na pocit vlastní nepostradatelnosti, oni to zvládnou i bez vás – věřte tomu.
Co může pomoci
Pracovní prostředí by mělo být příjemné a optimistické. Hodně pomáhají i takové aktivity, jako je účast na vzdělávacích kurzech, konferencích nebo jiných pracovních akcích. Především byste se neměla tak orientovat na své úspěchy. Fakt, že se v práci něco občas nepodaří, nemusí být vaše vina, a i to k životu patří. Zauvažujte také nad tím, zda to, co právě děláte, je pro vás ideální zaměstnání. Nemusíte se stydět ani navštívit psychologa.
Kafe.cz zjistilo:
- Syndrom vyhoření byl poprvé popsán v roce 1974 americkým psychologem Herbertem J. Freudenbergem. Právě v USA je také považován za nemoc z povolání.
- Syndrom vyhoření není považován za samostatnou chorobu, ale za faktor ovlivňující zdraví pacienta. Například u žen zvyšuje riziko mozkové mrtvice i infarktu o 60 %.
- Myslíte si, že když v práci nejste přetížená, že se vás to netýká? Tak to je omyl. Podle odborníků totiž syndrom postihuje i lidi, kteří mají práce málo. V zaměstnání se totiž cítí nevyužití a bez uplatnění. Jistý švýcarský odborník mluví o syndromu unuděnosti (boreout). Často jde o zaměstnance státní správy a služeb.