Přímo učebnicový příklad týrání seniorů je smutný osud 75leté paní Jany, ke které se před pěti lety po rozvodu nastěhoval její syn.

Soužití ve společné domácnosti zprvu celkem fungovalo, vše se ale změnilo před dvěma roky, kdy paní Jana ovdověla. Syn po smrti otce ztratil veškeré zábrany a začal matce systematicky ubližovat. Byl dlouhodobě nezaměstnaný a všechny své problémy utápěl v alkoholu.

Bral částečný invalidní důchod, který ovšem pokaždé okamžitě propil a peníze vymáhal na své matce. Ta před ním musela schovávat vlastní důchod, aby vůbec měla na zaplacení nájmu.

Modřiny po celém těle

Vybavuje si i případ, při němž byly týrány dvě seniorky najednou. Stejně jako u prvního příběhu byl agresorem rozvedený muž, který se vrátil do bytu své matky. Ta bydlela společně se sestrou, ani to ho ovšem nezastavilo.

Z obou 80letých důchodkyň tahal peníze, a když mu je odmítaly dávat, vyhazoval je z bytu a bral jim klíče, aby se nemohly vrátit domů. Vše se provalilo až tehdy, když sousedé opakovaně vídali obě babičky sedět na schodech před dveřmi, a zavolali policii.

Senioři bohužel podobné situace mnohdy nedokážou sami zvládnout a jejich řešení odkládají. Proto na jejich týrání velmi často upozorňují právě sousedé.

Jak vlastně můžou staří lidé konfliktům se svými nejbližšími předcházet? A můžou se jim vůbec účinně bránit?

„Musejí sami nastavit určité hranice a být při jejich dodržování velmi důslední. Nesmějí ovšem pouze vyhrožovat, ale při porušení daných podmínek skutečně konat. Jenže právě to většinou nedokážou,“ říká Marie Šusterová.

Pomoc po telefonu

Týraní staří lidé o svých problémech jen málokdy otevřeně hovoří, nechtějí s nimi obtěžovat, stydí se komukoli svěřit. Jenže stydět by se neměli oni, ale ti, kteří jim ubližují.

Právě to se jim snaží vysvětlit odborníci z nejrůznějších státních i soukromých institucí, jako je například občanské sdružení Život 90, jež se dlouhodobě zabývá řešením problémů spojených se stářím.

Mimo jiné provozuje i takzvaný Senior telefon, na který můžou 24 hodin denně bezplatně volat staří lidé v těžké životní situaci nebo nouzi.

„Nejčastější důvody volání bývají osamělost, ztráta blízké osoby a mezigenerační vztahy. Právě ty se můžou vyhrotit a přerůst až v týrání,“ konstatuje vedoucí krizové pomoci a poradenství sdružení Život 90 Jana Kosařová.

Jen za loňský rok podle ní na linku volalo přes 12 000 osob, z toho přes 150 kvůli domácímu násilí. Pracovníci Senior telefonu jsou schopni klientům poradit a zprostředkovat jim mimo jiné právní či psychologickou poradnu.

Fyzické násilí je sice nejviditelnější, o nic lepší ovšem není ani psychická forma domácího teroru. Staří lidé se nejvíc bojí samoty. Chtěli by dožít uprostřed své rodiny a pro takový cíl jsou schopni udělat téměř všechno.

„Vše často začíná nátlakem, aby ještě za svého života přepsali majetek na děti nebo vnuky. Senioři mívají pocit, že pokud jim vyhoví, budou se k nim jejich blízcí chovat lépe. Jenže bohužel pravý opak bývá pravdou. Když je majetek přepsán, mladí ztratí i poslední důvod proč se přetvařovat,“ vysvětluje Marie Šusterová.

Rada v takové situaci je podle ní jediná: nejednat zbrkle, nepodlehnout nátlaku a vyhledat pomoc odborníků. „Nejšílenější na tom všem je, že o většině případů se nikdo nikdy nedozví. My tady řešíme jen špičku ledovce.“

(Pozn.: Jména týraných seniorů byla s ohledem na jejich soukromí změněna. V článku byly použity ilustrační fotografie.)