Vůbec není zženštilý typ, vlastně byste nikdy nehádali, že patří k pověstné čtyřprocentní části naší populace, která má menšinovou sexuální orientaci.

V dětství si nehrál s panenkami, ale s auty, nikdy se nepřevlékal do ženských šatů, nepitvořil se před zrcadlem ani nenosí náušnici; u už vůbec si neobléká růžové oblečky ani nekroutí zadkem.

Nic jsem netušila

Tak si totiž spousta lidí gaye představuje. Můj Kája je kus chlapa, sportuje a nedávno dokončil studia na vysoké škole.

To, že je homosexuál, jsem netušila, žádných náznaků jsem si nevšimla. Na střední škole dokonce chodil s dívkou. Na vysoké se sice dost přátelil s jedním klukem, ale nikdy jsem je neviděla v nějaké „choulostivé“ situaci.

Trpělivost! Smiřování je běh na dlouhou trať

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • S podobným příběhem jsem se setkal už mnohokrát – a téměř vždy v něm hraje jednu z hlavních rolí matka: nejprve prožívá emoční zmatek, pak má strach z reakcí okolí, ale poměrně rychle se s danou situací smiřuje. Zajímavá bývá pozice prarodičů. Časté obavy, jestli takovou „ostudu“ budou vůbec schopni přežít, jsou zpravidla zbytečné. Moudrost daná věkem jim dává potřebný nadhled. Rovněž početný „kompars“ - známí či vzdálenější příbuzní - takovou informaci po pár dnech za „senzaci“ zpravidla nepovažují.
  • Nejhůř sdělení snáší otec. Občas můžeme mít dojem, že by mu snad bylo milejší mít syna alkoholika nebo sériového vraha, ale s tím, že je gay, se hned tak nevyrovná. Nejdřív ho napadne, že mu to ten nevděčný kluk dělá naschvál a že to z něj vytluče. Naštěstí brzy rozpozná nesmyslnost této premisy, avšak svou rétoriku nemění. Nechce připustit vlastní omyl a také potřebuje „viníka“. Sžírá ho totiž pocit vlastní viny (což ovšem nepřizná). Selhal, když právě jemu se narodil takový „ženomuž“! Navenek cítí zlost na syna, ve skutečnosti se ovšem zlobí především na sebe. Ve svých postojích je stále osamělejší a je mu opravdu bídně. V jeho silách však není cokoli změnit. Zatím. Potřebuje čas, aby si zvykl.
  • Rodina by s ním i za této situace neměla přerušovat kontakt. Nadále by ho měla zapojovat do svých běžných rituálů a ono citlivé téma zatím ponechávat stranou. Nikdo by od něj však ani do budoucna neměl očekávat nějaká okázalá gesta ani omluvy. Postačí, když se s novou realitou postupně smíří a přijme její důsledky. Je to běh na hodně dlouhou trať. Právě proto nelze spěchat a riskovat, že bychom nedoběhli vůbec.