Měla jsem v životě hodně psů a vlastně ani nevím, proč jsem si je pořizovala. Nejsem typ člověka, který miluje zvířátka... Myslím, že to bylo vždycky v nějaké krizi, to znamená, že jsem tím psem chtěla vyřešit rozchod, samotu... ale i radost. Mnoho lidí mě za to odsuzuje, ale věřte mi, že jsem každého toho psa vždycky dobře umístila, a musím říct, že se má asi u té další rodiny i líp... Například u mojí sestřenice, která, když otěhotněla a koupila si byt, jela si k mojí matce pro nějaké nádobí a ubrusy a matka jí v zápalu přibalila i mého psa. A když jsem se jí nedávno ptala, jakého psa si pořídí, až tenhle umře, odpověděla - toho, co budeš mít zrovna ty...
Pan Bacio
No ale proč to píšu... Když jsem otěhotněla já, rozhodla jsem se, že si musím pořídit psa, abychom byli klasická americká rodinka. Mirka jsem se neptala a jednoho odpoledne mu přivezla štěňátko výmarského ohaře. Tato rasa je jakákoliv, jen ne rodinná.... Náš pes je kretén, a to se omlouvám všem ochráncům a milovníkům zvířat, ale jinak se nazvat nedá. To, že veškeré jeho pelíšky končí tak, že to u nás na zahradě v srpnu vypadá jako v lednu, asi ani nemusím dál popisovat, ale to, co se mu stalo tento týden, je extrém. Srazilo ho auto. Ne ovšem jen tak obyčejné, můj pes si umí vybrat! Srazila ho nová Q7 - auto asi za 2 miliony. Kára byla úplně zničená, vylítly airbagy a já se vyděsila, že je po psovi... Ale ne... pan Bacio, tak se jmenuje, vše přežil. Ladně se zvednul a otřeseného řidiče ještě poskákal.
Takže... jak bych to shrnula... najde se mezi Vámi nějakej blázen, kterej by chtěl mýho psa? Platím za odvezení zlatem!
Pusu všem!
Agáta