Tak a je to za mnou. Mám pro mě tu nejhezčí věc na světě, pro kterou bych udělala cokoliv, ale co tomu předcházelo:
Milé netěhotné, bezdětné - pokud toužíte po dítěti a máte strach z porodu a všechny vaše kámošky říkají, že je to sranda... tak lžou! Porod je opravdu ta nejbolestivější věc, jakou jsem zatím zažila, a opravdu nechápu ženy, co chtějí rodit přírodně, čili bez epiduralu!!! Epidural je věc, která opravdu uleví a nebýt toho, asi bych nechala Kryšpína jedináčkem. Jinak je na porodním sále docela sranda... teda po tom, co vám teče epidural. Byla jsem tam od sedmi od rána a rodila až v půl páté a mezitím se za látkovými stěnami narodilo deset dětí. Nebýt té bolesti, bylo by to i dost vtipné - jeden z případů byla třeba bezdomovkyně, která přišla už s hlavičkou dítěte venku... nebo tatínek křičící na ženu: neflákej se kurva a tlač… :-) Jsem ráda, že můj doprovod byl užasnej - bavili mě, otírali čelo, hráli karty a hlavně se při konečné fázi schovali... nebýt jich dvou (máma a Mirek) a hlavně pana doktora Vlka, tak nevím... Tímto jim moc děkuju. Ale můžu se se všema shodnout, že je to ten nejúžasnější pocit, když máte své dítě!!! Je pravda, že hned, jak mi ho dali na prsa, jsem si říkala - a to je opravdu můj chlapeček? O něho se budu celý život starat a strachovat? V první chvíli mi to nešlo do hlavy, ale mateřský instinkt funguje a po chvilce jsem pochopila, co je to štěstí - ty skoro tři kilogramy, co i teď chovám. :-)
No a příště o práci a kojení…

Pusu všem Agu a Kryšpín