Se svatbou se tradičně pojí mnoho rituálů, které mají novomanželům zaručit dlouhý a šťastný společný život, pokud možno obdařený potomstvem.U nás je oblíbené například tradiční rozbíjení talíře a společné zametání střepů nebo vzájemné krmení polévkou z jednoho talíře u svatebního stolu. Jaké svatební zvyky ze všech koutů světa ale znějí našim uším opravdu zvláštně?

U domodorodých kmenů neobvyklé zvyky víceméně očekáváme, takže nás možná tolik nepřekvapí, že příslušníci kmene Ngombe, který žije v bažinatých pralesech na březích africké řeky Kongo, po smrti svého staršího bratra zdědí jeho vdovy, s kterými se ožení. Nikdy se ale nesmí oženit s vdovou po svém mladším bratrovi. Nejstarší syn někdy dokonce podědí k sňatku vdovy po svém otci!

Sňatky mezi příbuznými

Mezi Ahafo Ašanty a příslušníky kmene Anyiů v západní Africe se za nejlepší a nejvhodnější pokládá sňatek mezi bratrancem a sestřenicí.

U Néwárů v Nepálu je děvče „provdáno“ za plod zvaný bel, ten se potom hodí do posvátné řeky. Protože nikdo neví, co se s plodem stane, dívka se nemůže nikdy stát vdovou.

Někde je předvečer svatby vhodnou chvílí pro rituální omývání nohou, aby snoubenci vkročili do manželství čistým a čerstvým krokem. Ve Skotsku myjí nevěstě nohy její přítelkyně, na Jávě myje nevěsta nohy ženichovi a v Íránu si snoubenci myjí nohy navzájem.

Bez uzlu

Islámský ženich nesmí mít na svatebním oděvu žádný uzel – značí to totiž impotenci. Z toho důvodu si v Sýrii a Maroku ženiši pečlivě hlídají, aby jim nějaký nemístný vtipálek nestrčil do kapsy zauzlovaný kapesník, případně aby hosté třeba mimoděk během obřadu nezauzlili jakýkoliv provázek.

V horských vesnicích Nepálu a Indie novomanželka překročí hromádku kravského lejna nebo do ní šlápne – aby byla mírná a pokojná jako toto užitečné domácí zvíře.

Neobvyklé zvyky jsou ale doma i v kulturách nám mnohem bližších. Maďarští chlapci z rodu Matyó, žijícího v okolí Miškovce, si mohou vzít jen dívku, která žije ve vsi ve stejné ulici. V této komunitě se považuje za neslušné, když muži projevují svým snoubenkám nebo ženám náklonnost.

Ve Finsku nevěsta nastrká svatební dary do povlaku na polštář a kráčí s nimi v pomalém procesí domů, doprovázená postarším ochráncem v cylindru a s deštníkem.

Hodiny prověřování

Ve Walesu musí ženich tradičně vyřešit řadu hádanek nebo se zúčastnit básnické soutěže, která se koná na prahu nevěstina domu a trvá několik hodin. Hádankové soutěže se uplatňují i v některých částech Ruska nebo Střední Asie.

V Číně kráčí před nevěstou muž se zrcátkem, aby od ní odvrátil uřknutí a zlé síly. Ve Švédsku má nevěsta ze stejného důvodu šaty ozdobené lesklými ozdobami a zvonečky. Švédští ženichové a družičky mají kvůli ochraně před čarodějnicemi a zlými duchy na oblečení nebo v rukou zvláštní byliny.

Na ochranu před zlými duchy dávají matky v Německu svým dcerám do svatební obuvi kopr a sůl. Na Blízkém východě se ze stejného důvodu hází svatebčanům sůl na hlavu.

Na bulharském venkově jde v čele svatebního průvodu svědek, který vede kozu s pozlacenými rohy. To proto, aby bylo v manželství hodně peněz.

Pozor na pekařství!

V Sýrii by žádná nevěsta neměla jít na svatbu kolem pekařství. Znamenalo by to, že bude poživačná!

V Německu se pokládá za špatné znamení, když farář během obřadu kýchne.

Evropští Romové mají zvyk zvaný skok přes pometlo, protože původně se skákalo přes rozkvetlou větev janovce neboli čilimníku, z něhož se vyráběla košťata. Novomanželé se musí držet za ruce a vyskočit co nejvýš. Pokud by se ženich dotkl kalhotami „koštěte“, bude nestálým manželem. Pokud by se dotkla „koštěte“ nevěsta svou sukní, bylo by to znamení, že už není panna, nebo je dokonce v očekávání.

Ve Skotsku vhazují do domu novomanželů kdákající slepici jako symbol plodnosti, ze stejného důvodu se novomanželům ve Švédsku dávalo na svatební noc do ložnice cizí nemluvně!