V disciplíně „výše platů“ se na peloton vyspělých zemí pořád nedokážeme dotáhnout. V oboru „příležitosti k utrácení“ jsme už ale většinu z něj přeskočili.

Česká republika má 26 hypermarketů na milion obyvatel, to znamená čtvrtou nejhustší síť těchto zařízení v Evropě! Lídr je bohaté Švédsko, které nám ovšem utíká jen o dva hypermarkety/milion osob.

Při současném tempu jejich budování u nás ho možná brzo doženeme; na rozdíl třeba od Poláků (osm hypermarketů/milion osob) nebo Nizozemců (pouhé tři). Ostatně, jen Praha má 23 hypermarketů.

Další kategorie kupujících jsou koumáci, kteří si vše předem dobře rozmyslí, srovnají ceny na internetu a teprve pak se vydají do „toho správného“ obchodu. Těch je 38 %.

Zbývajících 20 % našinců představuje vysněná skupina obchodníků: lidé, kteří chtějí nakoupit hlavně rychle a pohodlně a cena je prakticky nezajímá. Jde ale o zákazníky přelétavé – nevyznačují se věrností ke „svému“ obchodnímu řetězci a ani žádné slevové karty či akce je k němu nepřipoutají.

Kdybychom tak měli zákon…

Přebohatá síť velkých obchodů na periferiích měst je u nás faktem. Architekti, zemědělci i odborníci na životní styl nad nimi lomí rukama: vesměs jde o nehezké hangárovité stavby, které zabírají drahocennou ornou půdu a zatěžují okolí velkým hlukem i exhalacemi z dopravy.

Jak by se nám býval hodil třeba rakouský zákon, podle něhož nelze budovat sklady, obchody apod. na půdě s nejvyšší bonitou – respektive lze, ovšem zaplatíte takové daně, že zkrachujete! Nebo nizozemský zákon, který investorům velí napřed prokázat, že svou stavbu nemůžou zbudovat někde uvnitř města či na bývalých průmyslových plochách.

Lidé však obchody většinou vítají – tedy pokud je nemají v bezprostředním sousedství. Pak se brání. Většinou však neúspěšně. To je třeba případ Karolinky, kde má supermarket ještě letos vyrůst na ploše Dělnické louky u Valašského národního divadla; nezabránily tomu ani tři petice, jež už místní sepsali.

Ve Velešíně lidé brojí proti kácení památné lipové aleje, které si budování obchodu vyžádá. Zřejmě také marně. Ani v Rožnově pod Radhoštěm nejsou ze stavby nového marketu nadšeni: přispěje prý k vylidnění centra, krachům drobných obchodníků i zvýšení hluku a dopravní zátěže části města.

Navíc Rožnov už dva supermarkety má a je otázka, zda potřebuje třetí. To v Jaroměřicích nad Rokytnou nemají žádný takový obchod a jeden by uvítali. Lidem však vadí, že má stát „nepietně blízko“ místního hřbitova. Investor ani radnice v tom ovšem nevidí problém, což bude zřejmě rozhodující.

Čekají nás horší časy

Má však vůbec cenu v dnešní době budovat nové obchodní areály? Průzkum mezi českými manažery ukázal, že se krize obávají a nárůst obratů nečekají: snad jen kdyby se výrazně zvedla inflace nebo DPH.

Dobře se prý povede pouze obchodům, jež jsou blízko zákazníků, třeba hypermarketům u stanic metra v Praze. Naopak velkoplošné hypermarkety na okraji měst, kam se člověk dostane jen autem, prý čekají značné problémy.

Podle výzkumu mají zákazníci rovněž „posílit racionální složku nákupu“, tedy nekupovat zbytečnosti. Budou si také víc vyhledávat informace na internetu a sdílet tam své zkušenosti s jednotlivými obchody. Z toho plyne, že poklesne význam klasické reklamy a obchodníci se budou snažit nejrůznějšími netradičními způsoby proniknout do elektronického prostoru.

Supermarkety a diskonty se mají svými cenami sblížit, v obchodech má ubývat personálu a více „práce“ se přenese na zákazníky. To už nyní zvěstují například samoobslužné pokladny – čtyři takové mají rovněž v hypermarketu Tesco v Jaroměři, což je „první ekologicky šetrný supermarket s nulovou uhlíkovou stopou v kontinentální Evropě“. Ale to už je z úplně jiného soudku…

Co je to hypermarket?

Podle definice jde o „širokosortimentní prodejnu s prodejní plochou větší než 2 500 m2“. Supermarkety by měly mít plochu zhruba do 1 000 m2.