Celý život jsem se doktorům vyhýbala jako čert kříži. Naštěstí jsem nikdy nebyla moc nemocná. Na gynekologii jsem šla poprvé až v těhotenství - tehdy mi bylo pětadvacet - a lékař mi pořádně vynadal.
Tlak mi vyletěl, při odběru krve jsem omdlela, při každé další prohlídce jsem se klepala strachy, a čím víc se blížilo datum porodu, tím jsem byla vyděšenější.
Fobie z lékařů se dá léčit
Odpovídá PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog, Poradna pro rodinu, Praha 12
- Určitě nemusím Květu přesvědčovat o tom, že žlučníkové kameny nerozežene cibulovým odvarem, natož křenovými plackami. Ani že pokud by operace nebyla nutná, jistě by na ní lékaři netrvali. Na žlučníku si totiž žádný chirurg hrdinské ostruhy nevyslouží, bodové ohodnocení od pojišťovny za jeho vyoperování také není nic moc…
- Rozhodně nemíním jakkoli zpochybňovat popisované úzkosti, které Květa prožívá. Jejímu okolí možná přijdou poněkud přehnané, hlavně se však dostává do nesmyslné pasti tím, že se pokouší Květě pomoci rozumovou argumentací. V zásadě pravdivou, ale v jejím případě neúčinnou. Statistik jí může dokázat, že pravděpodobnost úmrtí při dopravní nehodě je mnohonásobně vyšší než při narkóze. Cynik nejspíš dodá, že skonat v narkóze může být nakonec docela hezká smrt, vždyť vás nic nebolí.
- To vše ale Květa přece ví, a přesto jí to nepomáhá. Už proto, že její úzkosti nejsou problém poznávací, nýbrž emoční. Prostě má z operace a lékařů velký strach, přesněji řečeno fobii. To je problém celkem slušně řešitelný, jen si ho musíme připustit a potřebnou odbornou pomoc vyhledat. Většinou pomáhá kombinace léků snižujících úzkost v kombinaci s psychoterapií.
- Čas ovšem hraje proti Květě! Blížící se termín operace už asi neposkytne pro psychoterapii dost prostoru, nicméně vhodně zvolené léky by jí mohly pomoci prakticky okamžitě. Proto by se ve vlastním zájmu měla svěřit odborníkovi co nejdříve!