Odpověď na Francesčinu otázku – zda Sev použije informaci, která jí vyklouzla – přišla další ráno, když pospíchala do práce.
Vzkaz, který ležel na jejím stole, požadoval, aby se co nejdříve dostavila do Tininy kanceláře. Snažila se přesvědčit, že to nemá nic společného s jejím přeřeknutím. Ne tak rychle, ne tak brzo. Měl pouze jednu noc, aby vystopoval herečku a způsobil problémy. Nemohl to provést tak rychle.

Pocit blížící se zkázy se jí však držel, když vybíhala nahoru po schodech do poschodí, kde byly kanceláře Timeless Heirlooms. Fontaineovi sdíleli kanceláře vedle sebe na konci chodby a slyšela zvýšený Tinin hlas plný hněvu vycházející z její kanceláře. Nebylo to neobvyklé, protože Tina byla známá svou vznětlivou a prchlivou povahou. Kurtův uklidňující hlas odpovídal na to, co Tina řekla, a to znamenalo, že jsou v kanceláři spolu.

Francesca zaklepala na dveře a nepřekvapilo ji, když jí nikdo neodpověděl. Zapochybovala, zda Tinu skutečně slyšela křičet. Nakoukla dveřmi a zeptala se: „Chtěli jste mě vidět?“
Kurt mávl, aby vešla, a ukázal k purpurové pohovce na konci pokoje. Sedla si a čekala. Venku nad městem plula bouřková oblaka a dokonale odrážela náladu Fontaineových.

„Myslím to vážně, Kurte. Něco se s nimi musí udělat.“
„Co navrhuješ, miláčku?“ Pročísl si rukou vlasy, které byly o něco světlejší než Francesčiny medově blonďaté. „Volala jsem manažerce Juliet Bloomové každý den od přehlídky. Je zdvořilá, ale odmítá se k tomu jasně vyjádřit.“

„Kvůli těm zatraceným Danteovým!“
Francesca ztuhla, když uslyšela, že se potvrdilo to, čeho se nejvíce obávala. „Co budou Danteovi dělat s Juliet Bloomovou?“ zeptala se, jako by to nevěděla.

Tina neochotně vysvětlovala: „Překvapení. Překvapení. Taky ji kontaktovali.“ Bouchla rukama do stolu. „Prodávají snubní prsteny a ne jiné druhy šperků. Ale díky jménu Dante je Bloomová poslouchá.“
Francesce se sevřelo srdce. Bože, tak on to udělal. Nějak využil jejího přeřeknutí, aby přesvědčil Bloomovou, aby nepracovala pro Fontaineovy, ale pro Dantes. „Kdy… kdy se to stalo?“

„Nejsme si jistí. Bloomová byla opatrná celou dobu od přehlídky. Slibovala, ale nikdy nedala zcela jasný souhlas. Pak jsme dnes ráno zjistili proč.“
Francesca zavřela oči, aby skryla pocit viny, který musel být očividný. To vše byla její vina. Měla skončit u Fontaineových hned na začátku. Nikdy neměla dovolit Sevovi, aby ji přesvědčil, aby pokračovali ve svém milostném poměru, navzdory jeho vydírání a naléhání. Chtěla ho však, chtěla ho zoufale. A tak ustoupila, i když věděla, že by se měla držet firmy. Jestliže Timeless Heirlooms zbankrotují, bude za to zodpovědná jen ona a Fontaineovi jí to nikdy neodpustí. Ona sama si to nikdy neodpustí.

„Co budete dělat?“ zeptala se nakonec.
Tina pokračovala ve svém přecházení sem tam. „Co můžeme dělat? Krátí se nám čas.“ Nemusela dodat, že velká část budoucnosti Timeless Heirlooms závisela na hereččině souhlasu, že bude tváří firmy a že bude nosit Francesčiny výtvory ve svém dalším filmu.

Kurt pohlédl na Francesku. „Volal Severo Dante,“ zamumlal. „Řekl nám, že zvýšil nabídku za Timeless Heirlooms.“
Tina plála hněvem. „Nezajímá mě, co nabízí. Neprodám.“ Její hněv přecházel do paniky, a tak se přihnala přímo ke Kurtovi. Zoufale ho chytla za ruku.

„Jsme v tom zajedno, že? Protože to nemůžu dělat bez tebe. Tato firma by dávno zbankrotovala, kdyby nebylo tebe.“
Objal svou ženu. „Nikam neodcházím. Nějak to vyřešíme.“

Slzy se nahrnuly Francesce do očí v otevřeném projevu sympatií… Kdyby… Zavrtěla hlavou, odmítla, aby se její myšlenky stáčely tím směrem. Kurt nikdy nemohl být jejím otcem a Sev nikdy nemohl být nic více než její krátkodobý milenec.

Rozhodla se, že se nebude trápit tím, že se ke Kurtovi nemůže přihlásit jako ke svému otci. Odmítla udělat cokoli, co by mohlo ublížit manželství Fontaineových. Odhalení, že Kurt měl poměr na počátku jejich manželství a že výsledkem této pletky je dítě, by mu více než ublížilo. Protože znala Tinu, věděla, že by to mohlo zničit třicet let manželského štěstí. Francesca stěží dokázala ovládnout pocit viny, že má podíl na problémech Timeless Heirlooms. Zničilo by ji, kdyby rozbila Kurtovo a Tinino manželství.

Francesce stačilo být tak blízko svého otce a naplňovalo ji to nesmírnou radostí. Přece jenom měla za sebou ta osamělá léta v pěstounské péči, všechny ty roky, kdy pracovala každý den každou volnou minutu na zdokonalení svých dovedností a rozvíjení talentu. Spokojila se i s tím málem, které mohla takto získat. Odmítala naříkat nad současnými okolnostmi.

U Timeless Heirlooms se mohla setkávat s otcem a zároveň se mohla věnovat svému povolání, které milovala celým srdcem i duší.
Nesmírně jí záleželo na tom, aby mohla být blízko svému otci, a tak jestliže to znamenalo pomoci Fontaineovým porazit Seva v jeho vlastní hře, udělá to.

„Je něco, co můžu udělat?“ zeptala se. „Existuje nějaký způsob, jak přesvědčit Juliet Bloomovou, aby pracovala pro Timeless Heirlooms?“
Kurt se na ni podíval přes Tininu hlavu. „Je třeba se rozhlédnout mezi spolupracovníky, abychom se dozvěděli, kdo je jejich nový návrhář.“
Ztuhnula. „Omlouvám se. Jaký nový návrhář?“

Tina se osvobodila z Kurtova objetí. „Je to pravda. Neřekli jsme ti tu nejlepší část. Počkej, až to uslyšíš.“ Položila ruce na boky. „Dante přesvědčil lidi Bloomové, že budou mít nějakého úžasného nového návrháře, který dokáže dát Juliet přesně to, co chce.“
Prosím, ať to není ta osoba, na kterou myslí. „Kdo? Kdo je jejich nový návrhář?“

„Nevíme.“
„Právě o to se jedná,“ řekl Kurt. „Dozvíme se to, jestliže budete poslouchat, co říkají ostatní návrháři. Musí to být někdo, kdo přišel nedávno, protože o té dohodě s Bloomovou se jednalo několik posledních týdnů.“

„Možná bychom mohli sejít dolů a spočítat hlavy,“ zamumlala Tina. „Stačí se podívat, zda nechybí některý z našich návrhářů, a zjistíme, kterého z nich nám ukradli přímo pod nosem.“

Francesca zavřela oči. Její svět se zatřásl. Uvědomovala si, že Fontaineovi čekají na její reakci, a tak polkla a snažila se promluvit, i když se jí hrdlo svíralo. „Uvidím, co se dá zjistit.“

Bude stačit docela málo – jen jedna návštěva. Kolikrát jí Sev nabízel práci a každá jeho nabídka byl lukrativnější než předešlá? Náhle jí to začalo dávat smysl. Věděl, že Timeless Heirlooms vyjedná s někým velkého jména. Řekl jí to skoro hned na začátku. Věděl, že to je pro Fontaineovy velká šance. Také věděl, který návrhář vzbuzuje největší zájem… Věděl to od té noci, kdy se seznámili.

Uzavře s Bloomovou velmi lukrativní smlouvu a připraví Fontaineovy o nejlepší příležitost, jak posílit svou firmu. Pokud se nemýlila, Sev ji k tomu plánoval využít.
Podívala se na oblohu, kde se právě začaly trhat bouřkové mraky.

Francesca nedala asistence sedící u stolu před Sevovými dveřmi šanci, aby ji mohla zastavit. Prostě se přehnala před zaskočenou blondýnkou a vrazila přímo do jeho kanceláře. Na pohovce a v křeslech na konci obrovské místnosti seděli čtyři muži a o něčem diskutovali. Poznala je podle fotek, které měl Sev pověšené na stěnách svého bytu.

Jasné sluneční světlo, které se objevilo po nedávné bouři, proudilo z oken sahajících od podlahy ke stropu a ozařovalo dvojčata Marca a Lazze, kteří seděli naproti sobě. Poznala Marca podle jeho širokého úsměvu a uznalého pohledu, nemluvě o sexuální atraktivnosti, kterou vyzařoval. Lazz se díval svým rozvážným analytickým pohledem a vše naznačovalo, že dokáže své emoce dobře ovládat. Potom tam ještě byl Nicolo, nejmladší z bratrů, kterému bylo dvacet devět a který byl podle Seva z nich nejnebezpečnější. Byl to právě on, kdo navrhl, že kreativním řešením, jak převzít Timeless Heirlooms, je získat jejich nejlepší návrhářku? Nakonec svou pozornost zaměřila na Seva.

Věděl, proč přišla. Viděla to na jeho tváři, kterou jen o pár hodin dříve pokrývala polibky. Ukázal hlavou ke dveřím a jeho bratři hromadně vstali. Než Nic odešel, podal Sevovi složku nápadně nadepsanou jejím jménem.

Sev bez otálení začal mluvit: „Mám jedinou otázku, než cokoli řekneš. Podepsala jsi písemnou smlouvu s Timeless Heirlooms na dobu neurčitou nebo jsi tam stále jen na zkušební dobu?“
Nedokázala uvěřit jeho pevným nervům. „Do toho ti nic není,“ odsekla.

„Odpověz mi, Francesko.“ Jeho klidný tón ji zarazil. „Podepsala jsi to s nimi?“
„Chci to s nimi podepsat. Ale nejprve ti řeknu, co si o tobě myslím.“
Přikývl, ale zachytila náznak úlevy, který se objevil v jeho výrazu. „Chceš si sednout?“

„Raději bych při tom stála.“ Sevřela ruce v pěst. „Využil jsi mě. Snažil ses přese mě získat Timeless Heirlooms. Jsem tu, abych ti řekla, že jsi neuspěl. Jsem tady také, abych ti řekla, že si myslím, že jsi opovrženíhodný mizera.“

„Pojďme si hned ujasnit některé věci.“ Odhodil na stůl složku, kterou mu podal Nic. „Když jsme se poprvé setkali – když jsme se poprvé milovali – nevěděl jsem, kdo jsi. Možná kdybych odpověděl na telefonát, když mi Marco tu noc volal, tak bych to věděl. Ale jestli si vzpomínáš, byl jsem tebou zcela zaujatý a on se mi nedovolal až do dalšího rána.“

Zkřížila paže na hrudi a zavrtěla hlavou. „Na to ti neskočím, mohl jsi zjistit mou identitu dříve, než jsi přišel na přehlídku.“
„To by bylo možné, připouštím. Ale skutečnost je taková, že to tak nebylo.“ Přistoupil k ní blíže. „Fontaineovi a já jsme jednali o prodeji Timeless Heirlooms již dříve, než jsme se my dva setkali. Tina ví, že je zamýšlím koupit. Buď by mi Timeless Heirlooms nakonec prodala, nebo by byla nucena vyhlásit bankrot. To se nezměnilo.“

„Ale nepočítal jsi s úspěchem přehlídky.“
„Ne.“
„Ani že mohou získat Juliet Bloomovou jako tvář firmy. Ani že by použila jejich kolekci ve svém dalším filmu.“
„Oprava. Tvou kolekci. Juliet Bloomová však odložila své rozhodnutí,“ udělal pauzu, „na neurčito.“

Francesku zachvátila neskrývaná zuřivost. „Protože jsi jí řekl, že máte kolekcí stejně dobrou jako Timeless Heirlooms. Že máte pro ni dokonalého návrháře. Mě.“
Sklíčenost v ní bojovala s hněvem. „Myslíš si, že mě můžeš přetáhnout od Fontaineových a přivlastnit si smlouvu s Bloomovou, aby byli přinuceni ti firmu prodat?“

„Ano.“
Toto prosté potvrzení situace ji hluboce zasáhlo. „Ani se to nesnažíš popřít?“ Prosím, popři to!
„Proč bych měl? Je to pravda. Kdybys přijala mou pracovní nabídku, probíhalo by to přesně tak. Šli by ke dnu.“ Poprvé viděla obchodníka místo milence. „A tak to probíhá.“

Zavrtěla hlavou. „Nemáš šanci. Myslíš si, že budu někdy po tomhle souhlasit s prací pro tebe? Že budu někdy s tebou znovu spát?“
„Jedno nemá nic společného s druhým. Jedno je obchod a druhé osobní záležitost.“ Pokrčil rameny.
Zachvěla se jí brada, copak to nevidí? „Jedno má s druhým společné vše. Zradila jsem je… Nemůžu…“ Zarazila se a opravila. „Nebudu s mužem, kterému nemůžu věřit.“

„Francesko, nesvedl jsem tě, abych se tě pokusit přetáhnout od Timeless Heirlooms.“
„Skutečně si myslíš, že ti to uvěřím?“
„Je to pravda. Nabídl jsem ti práci ze dvou důvodů. Byla bys úžasným přínosem pro Dantes. Jsi nejlepší návrhářka, kterou jsem kdy viděl, a to říká hodně.“

„A druhý důvod?“ Ne že by potřebovala, aby jej řekl nahlas. Již jej znala.
„Kdybys opustila Timeless Heirlooms, byli by zranitelnější k převzetí.“

Skutečně si myslel, že bude považovat jeho zdůvodnění za přiměřené? Musí se ještě hodně učit. „Možná kdybys mě chtěl pouze pro můj talent, mohla bych to nějak ospravedlnit. Nějak… Ale to není ten případ. Chceš převzít Timeless Heirlooms a chceš mě k tomu využít. To ti nemůžu dovolit. Nemůžu ti dovolit nic, co by ohrozilo Tinu a Kurta.“

„Protože Kurt je tvůj otec.“
Nebyla schopná se nadechnout a před očima se jí vše zamlžilo. Jednu minutu stála a zírala na Seva a další ji Sev přinutil si sednout na jednu z blízkých židlí. Na chvilku zmizel z jejího zorného pole a potom se vrátil se sklenicí v ruce.
„Je to jen voda, ale mám i něco silnějšího, jestliže budeš chtít.“

Zavrtěla hlavou, aniž by promluvila a napila se vody zoufalým velkým douškem. „Jak…?“
„Nicolo najal soukromého detektiva.“ Sev uchopil do dlaní její tvář a na krátký bláznivý okamžik se vlivem jeho dotyku uvolnila. V okamžiku, kdy si uvědomila, co udělal, se odtáhla a ruka mu klesla dolů. „Než jsme se setkali v La Premier, nařídil jsem, aby zjistili informace o každém návrháři. Marco a já jsme byli na přehlídce, abychom zjistili jména. Než Nic další ráno zavolal, už bylo vše v plném proudu.“

„Chceš mě nyní vydírat, že?“
„Ano.“
Zavřela oči. Bože. Je to pro něho tak jednoduché. Tak jasné a přijatelné. „Jsi mizera, víš to?“

„Jestliže se jedná o rodinné záležitosti, máš pravdu.“ Vnímala změnu, která s ním proběhla, když se přesunul od milence k soupeři. „Byl bych raději, kdybys k nám přišla ze své vlastní svobodné vůle, ale udělám cokoli, co bude nutné, abych obnovil Dantes.“
Podívala se na něho a hledala v jeho tváři muže, s kterým šla do postele. Jestli pořád existuje – jestli kdy existoval – byl pro ni nyní ztracený. „Nedělej to,“ prosila ho. „Nepotřebuješ Timeless Heirlooms. Dantes bude úspěšný i bez něho.“

„Jejich obchody upadají.“ Nenáviděla ten soucit lesknoucí se mu ve zlatých očích, nenáviděla ho ještě více za to, že měl pravdu. „Bloomová jej mohla znovu oživit na krátkou dobu, ale Tina je příliš náladová, než aby udržela obchody déle než několik roků. Najala tři návrháře, z nichž dva nejsou ani průměrně dobří. Skutečnost, že také najala tebe, je spíše náhodné štěstí než rozeznání kvality. Jediným důvodem, proč společnost ještě nezbankrotovala, je Kurtův obchodní talent.“

„Tak nyní jsi hrdina? Chceš zachránit Timeless Heirlooms?“
Vyzařoval nekompromisní rozhodnutí, které bylo dlouho charakteristickým znakem Danteovy legendy. „Timelesss Heirlooms nám patří. Kvůli otcově vrtkavosti jsem neměl jinou možnost, než jej prodat. Nyní jsem schopný to napravit. Očekáváš, že se vzdám možnosti získat znovu to, o co jsme přišli?“ Smutek zabarvil jeho slova. „To se nestane a ty to víš.“

„Protože se cítíš zodpovědný za pád Dantes z výsluní.“
„Protože já za to jsem zodpovědný. Víš, proč se tak cítím.“
Pamatovala si tu noc, kdy jí to vysvětlil. Tehdy s ním soucítila. Teď však ne. Ne když projevil takovou bezcitnou lhostejnost, aby dosáhl svého cíle.

„Takže uděláš cokoli, abys vrátil společnosti její dřívější slávu. Bez ohledu na to, komu tím ublížíš. Bez ohledu na to, kdo ti stojí v cestě nebo přes koho se musíš dostat.“
Neptala se, ale sdělovala fakta.

„Nikomu tím nemusím ublížit. Fontaineovým bude mnohem lépe, jestliže nám prodají firmu nyní, než kdyby zbankrotovali.“
„To je od tebe velmi šlechetné.“ Ušklíbla se.

Poprvé se mu v očích objevil záblesk hněvu. „Je čas se dohodnout, Francesko. Budeš pracovat pro Dantes ze své vlastní vůle?“„Co se stane, jestliže odmítnu? Řekneš Tině, že jsem Kurtova dcera?“
Poprvé jí nedal přímou odpověď. „Nechci to takto udělat.“

„Ale uděláš, jestliže si budeš myslet, že není žádná jiná možnost. Uděláš to, protože víš, že ta informace zničí Tinu, protože Tina a Kurt byli v době mého početí už manželé. Víme, jak je prchlivá, vyhodí ho. A i kdyby se časem usmířili – což udělají, protože se skutečně vzájemně milují – škoda již bude způsobena. Tato situace negativně ovlivní Timeless Heirlooms.“
„Takto situaci zhodnotil i Nic.“

„Děláš špatnou věc, Seve.“
Bolest přeletěla přes jeho tvář. „Byl jsem přinucen udělat mnohem obtížnější rozhodnutí. Rozhodnutí, která ničivě dopadla na životy lidí.“ Jeho hlas zesmutněl. „Neměl jsem žádnou jinou šanci. Nebyl nikdo jiný, aby udělal ta rozhodnutí. A nepochybuji, že budou další situace, kdy budu nucen udělat ještě další obtížná rozhodnutí.“

Viděla v jeho očích pravdu. Viděla, že mu to není příjemné. Dokázala s ním soucítit – ale jen do určité míry - protože teď musí také ona udělat obtížné rozhodnutí. Postavit se na vlastní nohy bez Seva chránícího jí záda. Takto už žila dříve. Žila tak většinu svého života. Mohla to udělat znovu. Musela být silná, aby znovu vybudovala obranu, která již před léty účinně skrývala její zranitelnost a slabost. Udělá to. Neměla jinou možnost.
„Jestliže se rozhodnu pro tebe pracovat, mám jeden požadavek.

„O co se jedná?“
„Fontaineovi dostanou dobrou cenu za Timeless Heirlooms. Chci to do své smlouvy. Jinak nezvednu ani prst, abych Dantes pomohla.“
Chvíli uvažoval. „V tomto případě chci s tebou exkluzivní dvouletou smlouvu s dodatkem ve smlouvě, že dva roky nebudeš pracovat pro konkurenci.

Jestliže odejdeš před vypršením smlouvy, nedovolím ti pracovat pro nikoho jiného v tomto odvětví po dva celé roky.“
„To zní krutě.“
„Musím ochránit své investice. Nemám zájem odkoupit Timeless Heirlooms, abys pak odešla od Dantes a pomohla Fontaineovým začít budovat konkurenční podnik.“
Nikdy ji nic takového nenapadlo udělat.

„Velmi dobře. Souhlasím.“
Podal jí ruku. „Vítej u Dantes.“
Francesca si uvědomila svou chybu v okamžiku, kdy se jejich ruce setkaly. Neovladatelná touha zvedla svou čarovnou hlavu, přeskakovala z jeho ruky do její a rozpalovala v její krvi oheň. Tento oheň touhy jí pronikal až do morku kostí.
Viděla, že podobně zareagoval i Sev. I jeho zaplavila ničivá touha. „Je tu ještě jeden detail, o kterém jsem se zapomněl zmínit.“

Nemusela se ptát. Věděla přesně, jaký na detail zapomenul. „Zapomeň na to.“
„Nemůžu na to zapomenout stejně jako ty.“ Sevovy oči se proměnily na žhavé zlato. „Stále tě chci ve své posteli.“