Po tomto víkendu je Martina Sáblíková nejvšestrannější rychlobruslařkou na světě: Z Norska si přivezla zlatou medaili z mistrovství světa ve čtyřboji, která doplnila její už tak dost bohatou sbírku trofejí a světových rekordů. Její soupeřky nad jejím úspěchem kroutí hlavou: zatímco ony svou sportovní kariéru odstartovaly v profesionálních rychlobruslařských halách, ona až donedávna trénovala na zamrzlém rybníce u Žďáru nad Sázavou, případně doma v obýváku na laminátové desce. Je jako Popelka na bruslích, vzešlá ze skromných poměrů, která byla za svou pracovitost odměněna pozváním na nejvyšší příčky sportovního světa.
Šílený trenér a pilná hvězda
Martinu ovšem v rychlobruslařskou superhvězdu neproměnila žádná kmotřička víla; zásluhu na jejím úspěchu má výhradně její talent a neuvěřitelná píle. A také fanatismus jejího trenéra Petra Nováka, který ji žene k nejvyšším metám hlava nehlava. „Nezkoumám, kam až je pustí jejich tělo, ale mozek. Omdlíš? O. K. Ale já si z toho vezmu poznatek, jak dál,“ prohlásil o metodě, kterou uplatňuje na své svěřence. Martina je očividně vybavena nejen silnou vůlí, ale i schopností překonávat bolest – často závodí nemocná nebo s nedoléčeným zraněním. Její trenér si je ostatně vědom, že jeho maximalismus může Martině zkrátit kariéru: „Tělo může Martině odejít kdykoliv. Za tři roky, nebo až v pětatřiceti. Ale lépe je závodit tři roky a být pětkrát mistryní světa než deset let a nic. Také na to ji připravuju,“ říká.
Ke sportovnímu asketismu patří i fakt, že mladí adepti rychlobruslení mají víceméně zakázané jakékoli milostné vztahy. Její trenér je rezolutně proti: rychlobruslaři prý na vážnou známost nemají do třiceti let nárok. Člověku pohybujícímu se mimo vrcholový sport při jeho slovech až zatrne. Martina se proti přísnému režimu nicméně nebouří. Alespoň zatím. Jejím jediným „princem“ tak zůstává právě on, trenér Novák, který před ní po nejnovějším vítězství v Norsku poklekl a políbil jí ruku.
Proč mě tak rozmazlují?
Jako každá správná Popelka se Martina Sáblíková o peníze příliš nestará. „Trenér mi říká, že jsem tak trochu magor. Když já si pořád myslím, že kdovíkolik peněz nepotřebuju. Nedělám rychlobruslení kvůli nim, ale proto, že mě baví,“ konstatuje. Na reklamě sice už nyní vydělává několik milionů ročně, ale jediné, za co opravdu touží utrácet, je sportovní příprava. O módní výstřelky se nezajímá – nejlépe se prý cítí v teplákách. Nelákají ji ani bůhvíjak exotické dovolené – je jí prý jedno, na jakou pláž se svalí. Když ji před dvěma lety ubytovali v apartmá luxusního hotelu, upadla do rozpaků: „Mám obrovské apartmá i s dvěma velkými plazmovými televizemi. Proč mě tak rozmazlují? Já jsem zvyklá na obyčejné věci.“ A její představa krásného večera? „Hodně jídla, hlavně zeleniny. V televizi puštěné rychlobruslení a pak pořádný spánek.“
Přestože ji osobně peníze nijak zvlášť nelákají, v loňském roce je pomáhala shánět. A to hned celou miliardu. Právě tolik by totiž měla stát stavba Národního bruslařského stadionu, který v budoucnu možná vznikne ve Velkém Oseku u Kolína. Sáblíková jeho stavbu podpořila při jednání s poslanci z výboru pro tělovýchovu.
Nyní čeká na Martinu Sáblíkovou jedno z nejtěžších, ale možná i nejslavnějších období její kariéry. V příštím roce ji totiž čeká olympiáda ve Vancouveru. A její fanoušci od ní nečekají nic menšího než zlatou medaili. „Uvidíme, uvidíme,“ mírní Martina očekávání. „Vancouver je daleko. Ale to zlato moc chci.“